Nebožtíci přejí lásce

B. Wilder byl skvělý režisér, který vytvořil spoustu nezapomenutelných filmů, Nebožtici přejí lásce je však přeceněnovaný, má svou milou atmosféru, avšak neuvěřitelně se táhne (140minut na komedii je kláda a zde nezvládnutá),humoru pomálu a některé figury až protivné. Lehkost a svěžest Někdo to rád horké zde nenajdete. (09.02.2014)

"Tak se mi zdá, Carlucci, že každému cizinci, který umřel v Itálii, muselo rupnout v kouli." Americkej pohled na Itálii se z počátku vtipně zaměřil na nekonečný polední pauzy, šílený řidiče motorizovanejch posouvátek i mafiánský praktiky, ale pak TO přišlo a seriózní Wendell Ambruster junior se proměnil v hambatýho Vildu tokajícího při východu slunce. Moc mě potěšilo pozitivní ladění snímku, nádherný scenérie, mazlivá hudba a pevně věřím tomu, že někdy potkám hotelovýho ředitele podobnýho Carluccimu, protože za podobnej servis bych si velmi rád připlatil. Carlucci je zkrátka zábavnej borec, ale není na to sám, protože precizně razítkující koroner je dokonalej, tančící baron Von Schmetterling zase inspirativní a spěchající diplomat J. J. Blodgett báječně rafinovanej. S takovou sestavou je radost smilnit. (05.08.2011)

Když se řekne romantický film,většinou se neudržím a potichu začnu mlátit hlavou o zeď.Nebo o zem.- Na tenhle film mě ukecala přítelkyně a já pak přes dvě hodiny střídavě zatínal pěstičky,smál se,nebo žmoulal kapesník. -Po evropě se už moc necourám,protože je to nuda,ale tu Ischii bych měl k stáru zkusit. (28.04.2009)

Veskrze hodně sympatická americká sedmdesátková komedie, která je tradičním programem České televize. Navíc si myslím, že jí hodně přidává ten, řekl bych, až dokonalý český dabing let dnes už můžeme říct dávno minulých. To, že komedie má 140 minut mi zde pranic nevadí, protože Juliet Mills je tím svým baculatým nádechem amerických sedmdesátých let dokonale k zulíbání. (23.12.2023)

Krásná připomínka starých časů! Tedy teď nemyslím Benita a vztyčování pravice :-) ! Tahle komedie pohladí po duši. Jako romantická záležitost má vše co by měla mít tedy - výborně vybraný pár u kterého to očekávaně začne jiskřit, nádhernou Itálii sedmdesátých let a krásnou hudbu, která celý film doprovází. Italové jsou sví, to zjistili ke své hrůze i pořádkumilovní Němci za druhé světové války. Tehdy Rommel při obhlídce jakéhosi opevnění s hrůzou zjistil, že se vojáci fašistického spojence spíše než budování obranných postavení věnují kolem zákopů pěstování zeleniny... :-). Náhlá tragická smrt Angličanky a Američana v této zemi se všemi nezbytnými formalitami a papíry prakticky znemožňuje převoz zesnulých do domoviny. naštěstí je tu jeden ředitel hotelu, který má švagra, jehož bratr by mohl ačkoliv je neděle a v neděli je úřad zavřený získat jeden z dokumentů ovšem pokud další dokument vydá lékař. Ten je však na sále a nemůže odejít, neoperuje, je operován... :-). Já si ty dialogy mezi Pamelou a Wendellem děsně užíval. Nejlepší byl ale ohledávač mrtvých se svými razítky a úřednickou výstrojí v saku a kalhotách včetně mokré houby na navlhčování kolků... Pokud si tak nějak chcete zlepšit náladu, určitě si tenhle film sežeňte. Jo, tehdy se točilo jinak a těch 140 minut uteče jak voda. Dávám za 4 pěkná razítka. * * * * (27.02.2019)