Kanzo sensei
Dr. Akagi
Dr. Akagi
Dr. Akagi
Obsahy(1)
Společnost v době války trpí nemocí, proti které pomůže jen prostý rozum. Japonské nadsazené drama mistrovského režiséra Šóheie Imamury. Šóhei Imamura, jeden z mála režisérů na celém světě, kteří byli dvakrát oceněni prestižní Zlatou palmou z Cannes, patří mezi klíčové osobnosti japonské kinematografie druhé poloviny dvacátého století a bývá řazen mezi přední režiséry tzv. nové vlny šedesátých a sedmdesátých let. Již v raných snímcích jako Prasata a bitevní lodě (1961), Záznam o japonském hmyzu (1963), Rudá vražedná touha (1964) či Pornografové: Úvod do antropologie (1966) se jasně ukázal Imamurův až antropologický zájem o lidské pokolení skrze fascinaci lidovou kulturou a přízemně tělesnou podstatou lidské existence. Prostřednictvím postav z nejnižších vrstev a stylového připodobňování jejich údělu vůči zvířatům obývajícím stejný prostor jako samotní hrdinové Imamura ohledával pudovost a živočišnost lidské společnosti. Od konce šedesátých let režisér přesedlal na dokumentární tvorbu, kde se zabýval dějinami z pohledu obyčejných lidí v kontrastu k velké historii dějepisců a současně poodhaloval tabuizované aspekty válečné mašinérie během druhé světové války i soudobé japonské společnosti. Totožný přístup posléze uplatnil také ve svých nadcházejících hraných filmech jako Pasák (1987), Černý déšť (1989) i Doktor játro (1998). Titulní hrdina posledního jmenovaného filmu, starý doktor zoufale se snažící uchovat zdraví komunity v přímořské vísce během posledních měsíců druhé světové války, je typickým imamurovským hrdinou. Coby přízemní osobnost zapomenutá velkými dějinami svým absurdním a umanutým lopocením dává lepší vhled do podstaty lidí i jejich údělu v době války než nějaký učebnicový geroj. (Česká televize)
(více)Recenze (21)
Film o doktorovi, ktorého expertízou je pečeň a ktorého úpenlivá snaha prísť na spôsob ako zabrániť neustále sa šíriacej žltačke na prvý pohľad nevyzerá ako typické Imamurove dielo. Ale podobne ako v prípade jeho predchádzajúceho snímku Úhor je aj tu dominantný ľudský príbeh. Postavy, ktoré obklopujú život doktora spoznávame cez jeho interakciu. Jeho túžba niečo zmeniť je v centre celého diania. Jeho robota začne mať vyššie poslanie a toto poslanie začne úplne stierať všetky predsudky a názory aké by u neho mohli nastať. Odrazu skrýva utečenca, potláča svoje túžby k mladej slúžke, ktorá je do neho zamilovaná a snaží sa nebrať zastrašovanie armády na vedomie. Príbeh ktorý končí padnutím atomovej bomby má skvelú výpravu. Zameriava sa na obyčajného človeka, tradície a modernú vedu, ktorá bola v mnohých veciach ešte v plienkach. Koniec je potom príjemným prekvapením. Citlivým, úsmevným a čarovným. Film, kde je hrôza potláčaná, hoci je jej tam množstvo. A Akira Emoto v úlohe Kanzo Senseia znamenitý. Hlavne jeho beh starými uličkami japonského mestečka. ()
2. sv. v. se chýlí ke konci, Německo nevyhnutelně spěje ke kapitulaci a nálada mezi lidmi má k optimismu hodně daleko. Příděly jídla jsou malé, hygienické podmínky bídné, perspektivy do budoucna mizivé, muži jsou verbováni, dívky se prodávají a lékaři propadají mofriu (tedy..někteří). Dr. "Játro" Akagi provádí soukromý výzkum žloutenky, se kterou u svých pacientů přichází do styku dnes a denně. Po různých peripetiích dosáhne určitých výsledků, sklidí i úspěch na vědeckém symposiu; vojenské vedení (které má rozhodující slovo) však problém ignoruje. Obávám se, že všechno ostatní by byl zbytečný spoiler. Imamura překvapí pojetím vstřícným i vůči západnímu divákovi a velmi dynamickým tempem. Prostředí malého města je malebné, kamera má co zachycovat a daří se jí to dobře, zvuková, povětšině jazzová, kulisa je vynikající jako podkres, zčásti i jako samostatná hudba. Akira Emoto působí v hlavní roli autenticky, Kumiko Aso je jako jeho asistentka roztomilá, Keiko Matsuzaka hraje jako vždy skvěle a na svůj věk také neuvěřitelně vypadá. Snad už jen ty narážky na podobnost mezi životem lidí a hmyzu (popř. rovnou nějakých trepek, bičíkovců a kvasinek;)), začínají být v kontextu režisérovi tvorby trochu omšelé... Silné **** ()
Rok 1945, tesne pred kapituláciou Japonska. Japonsko prehráva vojnu, sociálne štruktúry krajiny sa rúcajú. Hepatitída nie je hlavný problém spoločnosti ale korupcia, prostitúcia a sexuálne praktiky zatiaľ čo ľudia umierajú od hladu, na rôzne nemoci a ani taký doktor, ako Agaki aj keď beží obrovskou rýchlosťou od pacienta k pacientovi, nie je schopný urobiť nič. Na ostrove Seto vnútrozemného mora Japonska pracuje výstredný vidiecky lekár doktor Agaki, , ktorý je posadnutý liečbou epidémie hepatitídy a preto má prezývku doktor pečeň. A keďže sa mu nepodarilo získať pomoc od úradov, tí sú fanatický zameraní na prebiehajúcu vojnu, tak si zostaví vzorku stratených existencii. Alkoholika budhistického mnícha, chirurga závislého na morfiu, utečenca z vojnového zajatia a mladú prostitútku. ()
Zajímavá sonda do japonské společnosti za druhé světové války. 1) 72letý ceněný režisér Šóhei Imamura angažoval mj. 50letého Akiru Emota (doktor Játro) a klavíristu a spisovatele Yosuke Yamashitu, aby složil trochu japonského jazzu. 2) Zobrazení poměrů v Japonsku v létě roku 1945 mi připadá historicky věrohodné a exoticky přitažlivé. 3) Přes všechna pozitiva cítím, že se ze mě fanda japonské duše ani kinematografie nestane - obojí je mi příliš cizí, vzdálené a nepochopitelné. ()
Japonská tvorba mi zůstává i nadále vzdálená, Doktor Játro je tak prvním čistě japonským filmem, který jsem v posledních letech viděla. Nemám tedy žádného srovnání. Působivá je atmosféra celého filmu, která se obracím k malým lidičkám na okraji, tím je snímek rozhodně sympatický. Také postava hlavního hrdiny je vykreslana velice barevně. Humor je jadrný i decentní, přrovnání k černé komedii je rozhodně na místě. S velkým gustem se podívám i na další snímky Šóheiho Imamury. ()
Galerie (26)
Photo © Toei Company
Reklama