Pojistka smrti

Noirka nejsou mojí slabostí a ještě jsem neviděl žádný film od Billyho Wildera. Ale to se hodně rychle změní, protože po Double Indemnity jsem stále ohromen tou velikostí už v takové době. Geniální scénář stíhají skvělé herecké výkony, Fred MacMurray si to dobře dával. Příběh byl založen na opravdu primitivní zápletce vyústěné do geniálního plánu, který byl stejně naivní jako Walter, když jí věřil... (03.05.2008)

Podľahnúť ilúzii dokonalého zločinu je síce pre niektorých lákavé, ale lož máva krátke nohy, nieto zločin. Precízne postavený poistný podvod sa odrazu rúca pod ťarchou nových okolností. V klasickom noir môžete takisto podľahnúť ilúzii dokonalého filmu. V tomto prípade sa ilúzia mení na fakt a vydrží až do konca. Ale to som si už u Billyho Wildera zvykol, že jeho filmy nemajú chybu. (12.06.2009)

Velmi solidní noirová záležitost s ne příliš okoukanými tvářemi, avšak neméně kvalitními herci. Zručný režisér Billy Wildeer natočil opravdu zdařilý snímek, který má řadu vynikajících momentů. K plnému počtu hvězdiček nechybí mnoho. Scéna se sádrou na noze ve vlaku je perfektní a finále také nemá chybu. (21.04.2014)

Hlavní hrdina, nejspíš kříženec Humphreyho Bogarta a Lee Marvina, nakonec nedoplatí na chybu ve svém zdánlivě bezchybném plánu a dokonce ho ani nepřechytračí femme fatale, ale srazí ho do kolen kancelářská krysa v podobě Edwarda G. Robinsona (nic ve zlém). Důraz na zdánlivě nepodstatné detaily (ohnutý koberec) a napětí po většinu stopáže, to je to, co jsem u Billyho Wildera zatím nepoznal, ale snad budu mít možnost vidět i další jeho podobně laděné kousky. I přesto pro mě ale vrcholem žánru zůstávají Kubrickovo Zabíjení a Wellesův Dotek zla, natočené o dekádu později. (11.03.2010)

Kdo může vymyslet lepší pojišťovací podvod než sám pojišťovák? Zajisté někdo úplně jiný, protože plán Freda MacMurrayho, jak pomoci Barbaře Stanwyck od manžela je tak pošetilý, že likvidační expert Edward G. Robinson ve filmu ani nestačí poukázat na všechny jeho chyby. Na Pojistce smrti je strašně znát, že scénář pro Wildera tentokrát nepsal ani Charles Brackett, ani I.A.L. Diamond. První třetina filmu je silně ublábolená. Zájem dozvědět se, co bude dál, v této slabší části filmu zajišťuje jen Wilderův oblíbený vypravěčský trik. Jako (téměř) vždycky sledujeme příběh v příběhu, předem tedy zhruba víme, JAK dopadne a víc nás zajímá PROČ. Tempo filmu je výrazně pomalejší, než jsem u Billyho zvyklý, ale od okamžiku, kdy se od slov přejde k činům, houstne napětí z neustále hrozícího prozrazení, sílí odpor k Phyllis, spoluúčast s Walterem i respekt ke Keysovi. Ne, v Pojistce smrti nejsou tak podstatné dějové zvraty nebo překvapivá řešení nastalých komplikací, jako jejich dopad na vztahy postav. Takže i když mám výhrady k nedůslednostem scénáře, emocionální účinek byl silný a nemám to srdce film ochudit o hodnocení, jaké mu náleží. 90% (24.08.2010)