Pojistka smrti

Mé první setkání s Billy Wilderem dopadlo značně nadprůměrně. Pojistka smrti patří mezi ty filmy, které se divákovi líbit nemusí, ale každý kdo jí viděl by měl umět docenit její filmařskou kvalitu, kterou bez pochyby má. Skvělé dialogy, fantastičtí herci a lahodný závěr, který mi zůstane v palici navždy. 80% (29.05.2011)

Šikovná noirovka. Na začiatku sú síce prezradené základné obrysy zápletky, postupný vývoj príbehu, no predovšetkým jeho spracovanie nenudí. Aj v Poistke smrti Wilder dokazuje, že je pre mňa jedným z najlepších režisérov noiru. Za pozornosť stoja aj charaktery postáv, ktoré sa postupne vyvíjajú. Napríklad, aj keď vzťah medzi Walterom a Phyllis bol v popredí celého príbehu, postupne sa odhaľuje, že ešte zaujímavejší a zložitejší bol vzťah Waltera s Keysom. Keď do toho všetkého zahrniem brilantné herecké výkony ide o veľmi pozoruhodný film, ktorý sa nestratí ani v súčasnej dobe. (27.10.2012)

Pokud se v současnosti dívám na černobílý film, jde o snahu filmařů podpořit absencí barev svou vizi; v případě špatných tvůrců jde prakticky o jedinou možnost, jak se mohou pokusit přesvědčit diváka o tom, že sleduje umělecký skvost. Tento snímek nespadá ani do jedné z těchto kategorií. Film je černobílý prostě jen proto, že pamatuje druhou světovou válku a nikdo ho nedobarvil v Technicoloru. Ale ani jeho věk nezabránil tomuto počinu v tom, aby mě převelice bavil. Pravda, byl jsem ochuzen o možnost předvést své dedukční schopnosti; když je vrahem vypravěč, už si člověk nemusí vůbec lámat hlavu, ale o to tady vůbec nešlo. Tady šlo o příběh, a ten byl zajímavý, skvěle natočený i odehraný a plný parádně napsaných dialogů: "Je tu jeden výborný chiropraktik, kterého jsem chtěl před odjezdem navštívit." "Chiropraktik? No, hlavně ji nezahrnujte do nákladů." / Poučení: Máš v hlavě dokonalý plán? Předpokládej, že bude stejně nepotopitelný jako Titanic. (01.06.2022)

Kamera sleduje záda kráčející postavy, postava vchází na balkón a uhýbá, kamera jede dál k zábradlí, ale nepokračuje dolů, jen se naklání, žádný průlet kancelářemi nás nečeká, jsme přece jen ve 40. letech. Klasika žánru se všemi potřebnými součástkami a proprietami - předně pak naturalismem, ale ne ve smyslu drastičnosti, ale v prvotním významu determinismu, prostředí a pudů na úkor racionality (což v noirech, kde se uhlazený postavy zdánlivě instinkty neřídí, vyniká). Stísněný prostory a snímání hrdinů přes horizontální žaluzie je signum mříží žaláře, kde bachaře dělá osud. Pojišťovák Fred MacMurray valí hlášky a při prvním setkání s Phyllis neklesnou jeho odpovědi pod deset slov. Termín trapné ticho jde evidentně mimo něj. (22.01.2008)

Žáner film- noir sa mi naozaj pozdáva, monológy hlavného predstaviteľa som si vychutnal, rovnako aj temnú atmosféru, no Fred MacMurray mi do role nesadol (sám neviem prečo). Stále teda čakám na nejaký dokonalý noir, ktorý by mi doslova vyrazil dych, pretože pre mňa to ešte nie je dostatočne čierne a depresívne. Možno by to chcelo viac monológov, či väčšiu neschopnosť riešenia situácie, pretože takto ma úplne uspokojilo len pár scén a posledných 15 minút. 85% (08.08.2009)