The Front Page
Na titulnej strane
Na titulnej stránke
The Front Page
The Front Page
The Front Page
Režie:
Billy WilderKamera:
Jordan CronenwethHrají:
Jack Lemmon, Walter Matthau, Susan Sarandon, Vincent Gardenia, David Wayne, Allen Garfield, Austin Pendleton, Charles Durning, Herb Edelman, Martin Gabel (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Poprava nebo svatba? Jack Lemmon a Walter Matthau v hlavních rolích americké komedie o zlatých časech novinářského řemesla. Divadelní hra Bena Hechta a Charlese MacArthura Na titulní straně (1929) je známá i z našich jevišť a už několikrát byla předmětem filmového zpracování (Titulní stránka – 1931; Jeho dívka Pátek – 1940; nepodařená modernizace Přeladit na život – 1987). Známý hollywoodský tvůrce Billy Wilder (1906–2003) se k prověřené předloze obrátil v roce 1974 a v duchu tehdejší vlny retrofilmů (Podraz aj.) její děj ponechal ve dvacátých letech, tedy v době, kdy sám byl ještě aktivním novinářem. Příběh je velmi dobře známý. Přední reportér chicagského Examineru Hildy Johnson (Jack Lemmon) hodlá pověsit své řemeslo na hřebík a vzít si svoji vyvolenou Peggy (Susan Sarandonová). Jeho nelítostný šéf Walter Burns (Walter Matthau) má však o Hildyho budoucnosti zcela jiné představy a nehodlá svého nejlepšího koně jen tak nechat odejít. A jako na zavolanou se objeví případ, který nemůže popsat nikdo jiný než Hildy, protože patří právě na titulní stranu. Tím případem je chystaná poprava odsouzence Earla Williamse (Austin Pendleton), jejíž protagonista však s nechtěnou pomocí úředních osob uniká oprátce. Wilder se svým stálým spolupracovníkem I.A.L. Diamondem udělali drobné úpravy v textu (především vzhledem k hereckému obsazení – Lemmon byl přece jen o dost starší než má být postava Hildyho), ale zachovali jednotu místa, a tak se většina akce odehrává v místnosti pro novináře v chicagské soudní budově. Vedle ústřední herecké dvojice, již Wilder společně využil už podruhé (předtím ve Štístkovi – 1966), se ve filmu objevuje plejáda předních charakterních herců, Vincent Gardenia jako šerif, Harold Gould jako starosta, Carol Burnettová jako prostitutka Mollie a v rolích novinářů Charles Durning, Herb Edelman a další. Lemmon a Matthau byli za své výkony nominováni na Zlatý glóbus. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (174)
Nemohu si pomoci. Asi proto, že jsem "Jeho dívka Pátek" viděl mnohokrát, se mi "Na titulní straně" zdaleko tolik nelíbilo. "Fádnější", řekl bych. Chemie mezi oběma hlavními představiteli nefungovala tak, jak v v His Girl Friday, slovní humor nebyl tak úderný, neprospělo ani častější prostřihy do jiných exteriérů nebo interiérů. Postava odsouzeného mi ve verzi z roku 1940 připadne být důvěryhodnější. Líbil se mi začátek s ukázkou dobové výroby novin. Dát 3* by bylo málo, reálných 73%. ■ Zajímavé je, že podle divadelní hry od Bena Hechta byl natočen film s názvem The Front Page už v roce 1931. ()
Úžasný scénář zachycující vedle kouzla printu (úvodní titulky!!) také mnoho dalšího. Snímek například dost výmluvně ukazuje, jak zásadně noviny chudnou a výmluvně ilustruje, že současná média nejsou méně věrohodná pro svůj domněle volnější vztah k "pravdě," ale že mají zásadně menší ad hoc autoritu, jejich hlas je mnohem silněji relativizován a jejich subjektivita mnohem více - snad až přecitlivěle - reflektovaná. __ Vedle reflexe stavu žurnalistiky ale film diváka vede ještě minimálně k jedné zásadní myšlence: bože můj, díky za feminismus a obecně za bojovníky za lidská práva a práva menšin. Od sedmdesátých let se společnost šovinismu emancipovala směrem k rovnosti obdivuhodně rychle. Nejsem úplně citlivka, ale některým šovinisticky tupým scénám se ani nedalo smát (čímž nezpochybňuju dobovou podmíněnost). ()
Velice povedená konverzační komedie se sehranou dvojicí Jack Lemmon a Walter Matthau, jimž zdatně sekunduje Susan Sarandon a další. Není to ten typ komedie s momenty, při nichž se budete smát, až spadnete ze židle, nýbrž s jemnými narážkami, ironickými poznámkami a mírnou satirou, která vám roztáhne koutky úst do decentního, spokojeného úsměvu. Především se ale nebudete ani minutu nudit, což by měla být základní premisa nejen komedií. ()
Ze samého začátku, jsem si začal čárkovat, kolikrát a zdali vůbec, se u tohoto snímku zasměji. Asi po pěti čárkách během pár minut, jsem toho samozřejmě nechal. Již před zhlédnutím jsem věděl, že Billy Wilder je naprostý borec. Svědek obžaloby je svojí kvalitou ještě malinko jinde, ale tento film řadím hrdě hned za něj. Celé to bylo skvěle zahráno. Minimálně pánové Lemmon a Matthau byli prostě super. Film je velice intenzivně cítit divadlem, což určitě nevidím jako chybu. Dialogy rovněž neměly nejmenší chybičku. Dlouho jsem neviděl film, který by sypal hlášky s takovou ďábelskou kadencí. Celou stopáží jsem se prakticky prosmál. Jsem nucen jich sem střelit všech 5. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybrala uživatelka Mireldis. ()
Sarkasmus, dvojsmysly a skvělé dialogy ve scénáři, o který tehdy musela být solidní mela. Kousek, který není a ani nemá být jen o netriviálním dráždění bránice, si uznání zaslouží i dnes. A to nejen proto, že mám k novinařině tak nějak hodně blízko a onu posedlost nenáviděnou a současně milovanou prací moc dobře znám. Ústřední duo Jack Lemmon a Walter Matthau je samozřejmě vynikající!! ()
Galerie (76)
Zajímavosti (10)
- Jedná se o třetí filmové setkání Jacka Lemmona a Waltera Matthaua, kteří si společně zahráli v celkem 10 filmech. (mi-ib)
- Ve scéně, kdy jde Walter Burns (Walter Matthau) za Hildyho (Jack Lemmon) novou přítelkyní Mollie (Susan Sarandon) do zákulisí, aby jí přesvěčil, že se s Hildym nemá zaplétat, jde kolem plakátu filmu Na západní frontě klid z roku 1930 (film byl v té době dělán) a právě z něj si utrhne jednu ze čtyř hvězd, aby dodal svému příběhu věrohodnosti. Aby měl jakoby odznak. (PlayEasy)
- Na začátku filmu se Hildy (Jack Lemmon) zmíní, že byl mimo město kvůli reportáži z opičího procesu. V roce 1999 si Jack Lemmon zahrál v televizním filmu Kdo seje vítr (1999), jež je založený právě na procesu státu Tennessee vs. Scope, lépe známý jako tzv. „Opičí proces“. (mi-ib)
Reklama