Sladká Irma

Billy Wilder se málem utopil ve vlastnoručně vykopaném rybníku. Dlouhá, „velká“ komedie uvozená monologem vypravěče, o věcech nemravných a přesto nesoucí mravní ponaučení, hodně užvaněná, velmi vtipná. Sladká Irma má kromě posledního všechny zmíněné aspekty. Wildera asi opustila múza, jinak si vznik téhle rozvláčné historky z pařížského „skoro-podsvětí“ vysvětlit nedokážu. Pokusů o konverzační humor je mnoho, šíp však ani jednou (ani jednou!) nezasáhne cíl a tak není ani tolik udivující občasný odklon k humoru situačnímu. Ten ovšem Wilder jako ryze „statický“ režisér vůbec nezvládá (příliš dlouhá a nepříliš vtipná hospodská bitka). Z komerčního (nikoliv z praktického) hlediska protřelým tahem bylo po Bytu opětovné obsazení Jacka Lemmona a Shirley MacLaineové. Zatímco MacLaineová roli roztomilé prostopášnice ještě jakž takž zvládá (nedá se říct, že by ji třímala pevně v otěžích), Lemmonovy groteskní poloha nesvědčí. Jeho proměna z poctivého strážce zákona v prvotřídního pasáka není věrohodná a coby britský lord ošklivě přehrává (pokud to byl účel, neposvětil prostředky). Musel bych hodně namáhat paměť, abych si vzpomněl alespoň na jednu scénu, na jeden okamžik, který mě rozesmál a stejně si nejsem jistý, jestli bych z ní něco vydoloval. Nesmál jsem se, nudil jsem se a jelikož jde o komedii, nikoliv švédské psychodrama, někde bude problém. 50% (14.08.2007)

S tímhle filmem mám stejný problém jako s Odpolední láskou. Na Wildera prostě slabý průměr - v tomto případě je pak hlavní potíží přehnaná stopáž, mající na svědomí, že se nějak nedostává lehkosti a švihu lepších Wilderových komedií. Nicméně oba hlavní protagonisté jsou skvělí a přímo geniální je postava prolhaného barmana, hraná Louem Jacobim. (29.05.2006)

Neni to komedie, ve ktere ma clovek salvy smichu. Ma vsak usmev na rtech od zacatku do konce. I pres svou delku dej filmu proudi s nebyvalou lehkosti. Zabery z trhu mi trochu pripomnely Amelii z Montmartu a scenky s pasaky zase Ctyri vrazdy staci, drahousku:-). I kdyz mam od Wildera nejradeji dramata, tak komedie mu sly taky paradne a jeho nejvetsi silou jsou scenare! Vyborna byla postava Barmana. Skoda, ze takoveto komedie se uz dnes netoci... (27.07.2008)

Ať mi nikdo neříká, že toto není předobraz funesovských četnických filmů. Wilder navíc vzešel i z předválečné kultury francouzské (vedle domovské rakouské), zůstává jí věren a nebanalizuje ji, zároveň zůstává ironikem do morku kostí. A to zapomínám na výtvarnou stránku, jež pojala Paříž z parodického hlediska ve všech ohledech (nejen Zola a Břicho Paříže). (03.03.2014)

Naivně amorální a nepřirozeně barevné a rozjásané. A spíše uráží, jak scénář vykresluje barvotiskově život v Paříži. Ovšem vzhledem k tomu, že to je předělávka francouzského muzikálu, je jasné, že měšťácký život v ctnostném a nábožensky přijatelném manželství potřebuje ventilaci v podobě takových hloupostí, jak v Americe, tak ve Francii. (01.01.2012)