Ztracený víkend

Na dobu, kdy film vznikl, je docela dobrý. Samozřejmě existují lepší filmy, které poukazují na děsivost alkoholismu a všechnu jeho špínu. Například český film z roku 1958 Dnes naposled nebo polský film Kler z roku 2018. Poslednímu jmenovanému jsem sice dala hodnocení odpad, ale alkoholismem jako takovým se zabývá na jedničku s hvězdičkou. Film Billy Wildera Ztracený víkend upozorňuje lehčí formou na problematiku alkoholismu na případě jednoho muže a jeho jednoho víkendu. Lehce nadprůměrné hodnocení. (13.05.2019)

Zničující, depresivní jízda do pekel, kdy hlavní postava ztrácí důstojnost mnohým způsobem, jen aby získala chlast. Působivá kamera, výborný scénář, perfektní herecké výkony. KOUSEK DĚJE Nevadí mi zjevně kašírovaný netopýr ve scéně deliria, protože i tak je to neuvěřitelně působivá a otřesná scéna. Nevadí mi konec, který tady mnozí hodnotící popisují jako naivně šťastný. Podle mě to tak totiž není. ______Film má dokonalou kruhovou kompozici a motiv kruhu se v něm opakuje (kruhový lustr s ukrytou lahví, kroužky od panáků na barpultu, kruhové zrcadlo s odrazem revolveru). Hrdina nikdy nenapíše román a nikdy si nevezme tu dívku, protože nikdy nepřestane pít. Je to jen jeden z mnoha planých slibů, které jeho dívka i jeho bratr slyšeli už tolikrát. Don se nemůže zachránit - už je zavřený v kruhu. / 1. 12. 12./ (01.12.2012)

Tá piata hviezda je trochu na hrane. Pod šupkou realisticky pojatej témy a /štylisticky/ odvážneho spojenia depresívneho obnaženia alkoholikovej duše (podľa čiastočne autobiografického románu Charlesa Jacksona) s kontúrami expresionistického hororu sa totiž nachádza dužina nezlomného amerického optimizmu, ktorá z dnešného pohľadu naplno exploatuje rozprávkovú výstavbu klasického hollywoodskeho filmu. Ani naivný záver a posolstvo neuberá Wilderovmu filmu na pôsobivosti, ale je dôvodom, prečo si jeho Sunset Boulevard alebo Witness for the Prosecution radím na osobnom rebríčku omnoho vyššie. 90% (19.10.2015)

Slušná štúdia alkoholického rozkladného tápania v prevažne konverzačnom filme. Nevyslovený súhlas s filmom dal aj vari najslávnejší americký spisovateľ - alkoholik Charles Bukowski, keď v jednom z pravidelných stĺpčekov pre akýsi undergroundový časopis spomenul, že telku nepozeráva, ani filmy. Počas dlhej doby si pozrel len jediný - Stratený víkend - aby sa presvedčil, či je pravdivý. Následný hodnotiaci úsudok z jeho strany chýba a podľa hesla - "Kto mlčí, svedčí" - to snáď možno brať za Bukowského mlčky prejavený súhlas. (21.05.2013)

Říkal jsem si, že alkoholismus je zajímavý téma. Kór, když se tu člověk o něm baví po osmi pivech a nějakým tom tajtrlíčkovi. Ale že Amíci z alkoholismu udělají takovou frašku, tak to bych nečekal. Billy Wilder je možná dobrý režisér, ale asi neví, jak to v životě chodí, protože to, co jsem viděl s realitou dnešních dnů má pramálo společnýho. A ten závěr? To byla čirá pohádka, kterou bych rád přetočil všem alkoholikům, s otázkou zdali si myslí, že jejich život by mohla potkat taková štěstěna. No samozřejmě, že by nemohla. Člověk by mohl zapřemýšlet, kde se pak zrodil ten typický americký happyend, který se americkým filmem táhnul několik desítek let. Ztracený víkend má dobrý nápad, ale člověk nad ním chvíli přemýšlí, jestli to nebyla ztracená hodina a půl, protože vůbec nic nenabídne. Respektive nabídne, ale s hrubě opracovanou nabídkou to končí a dál cesta nevede. Slabý. Myslím si, že když půjdu do putiky a hodím pokec s místníma dědkama, tak zažiju větší a krušnější drama, než má tenhle film. (14.05.2013)