Ztracený víkend

Zpověď skutečně poctivého (jak by řekl Bolek Polívka) alkoholika, která sice vinou zažité hollywoodské potřeby melodramatizovat stoprocentně nesouzní s realitou podobně vysokofrekvenčního vyprazdňování skleniček s whiskey, ale přesto dosáhne bezpečně svého "protialkoholického" cíle. Milland hraje výtečně a Wilder, byť má na svědomí obsahově zajímavější snímky, diktuje vyprávění přesně tak neodbytné a návykové tempo, abychom byli řádně nervózní, zda-li odejdeme jenom s kocovinou nebo skončíme rovnou v kómatu či s prostřelenou hlavou. Závěr sice v ohledu na průběh i očekávání trochu zklamal, ale na druhou stranu vyznění příběhu ani nijak výrazně nerozladil... Alkohol umí být fajn kámoš, ale jak s ním člověk vysedává dennodenně od rána, už je asi něco špatně. :) 80% (29.03.2016)

Film je to sice starý, ale téma v něm zachycené nadčasové... Je pravda, že v současné době už není zdaleka tak skandální, jako v době svého vypuštění, i tak je ale pozoruhodně naturalistické a tragické. Velké sólo pro Raya Millanda, který se tu skutečně vyřádil (a vykoledoval si plešouna), mimochodem, často mě v průběhu sledování napadalo, že vypadá jako kříženec Jimmiho Stewarta a Cary Granta... :-) Každopádně zajímavý a poutavý film, něco na té sebevědomosti narace mi připomělo Kaufmanovu Adaptaci... (22.10.2006)

Svou naivitou, kterou mimochodem nedokáže plně ospravedlnit ani rok vzniku, společensky nebezpečný film. I Hurvínek si tu válku představuje reálněji než tvůrci alkoholismus. Oni vlastně říkají, že jste neodolatelně přitažlivý pokud chlastáte jak dobytek od rána do večera a zničíte životy všech kolem sebe. Nikomu to však samozřejmě nevadí a od nejposlednějšího barmana až po milenku vás všichni po několik let trpělivě láskyplně opečovávají a stále vás mají za "pana Úžasňáka". Vše se v dobré obrátí, stanete se slavným pisálkem a jako bonus uvidíte děsně cool zviřátka (netopýr!) během deliria tremens. Následky nulové, jízda bezvadná. Tak proč se taky na pár let nenaložit k lihu, že? PS: Ray Milland přehrává způsobem nevídaným a každé jeho gesto jasně říká "chciOskarachciOskarachciOskara". A co myslíte? No ano, dostal ho. (23.11.2008)

Nejzajímavější na ZTRACENÉM VÍKENDU je jeho stylizace [film je “realistický”, co se týče jeho tematické otevřenosti, nikoliv stylu] někde na pomezí filmu noir a německého expresionismu. Nicméně, pokud bych měl vybrat nejlepší film klasického Hollywoodu na téma závislosti, volil bych spíš sinatrovku THE MAN WITH THE GOLDEN ARM. Preminger byl jednak lepší režisér a navíc do svých postav vkládal víc víry v jejich dobré vlastnosti, čímž získávaly na plasticitě – to ve srovnání s Wilderovým “osvědčeným” mixem cynismu, špatných vlastností a sebevražedných tendencí. (25.05.2006)

Perfektná štúdia alkoholického závisláka, silná a depresívna (až na ten koniec). Veľmi presvedčivý Ray Milland. A ten koniec by som až tak nezhadzoval, po tom všetkom, čím si prechádzal hlavný hrdina to chcelo nejaké svetielko na konci tunela, niečo pozitívne. Aj na ľudí s podobným problémom to lepšie zapôsobí, keď vidia, že existuje aj iná možnosť z toho marazmu než samovražda, ak sami chcú a stojí pri nich niekto, kto im chce pomôcť. (23.12.2015)