Zuzanka v nesnázích

Wilder na začátku své americké kariéry přenášel vídeňskou (ke světu Vídně se plnohodnotně vrátil chvíli po válce šarmantním Císařským valčíkem) a pařížskou pozdně secesní erotickou víc než náznakovost (i když ještě ne schnitzlerovského dusna) do americké prudérie, ale v téhle poloze operetního světa s dvojsmyslným humorem byli suverénnější Clair, Ophüls (u obou v jejich poválečných francouzských filmech) a Wilderův učitel Lubitsch. Wilderovy hvězdné chvíle však přišly za nedlouho. I tak je Zuzanka milou komedií, na níž ostatně Wilder sám odkazuje v několika momentech v Někdo to rád horké. (16.12.2012)

Také úsmevné pletky jednej roztopašnej žienky, ktorá sa vydávala za dvanásťročné dievča. Klamstvo, z ktorého vzišlo šťastie v podobe šarmantného vojaka... Musím priznať, príbeh bol pomerne jednoduchý a predvídateľný, len s jednou obyčajnou romantickou zápletkou, no malo to príjemný staromilský kabátik a budilo to pozitívny dojem. Inak Ray Milland mi svojim hereckým prejavom veľmi pripomínal Jamesa Stewarta (nar. 1908), pre ktorého by bola táto romantická komédia ako stvorená. Aj preto dávam jednu hviezdu navyše. 70/100 (17.05.2019)

Obecně nemám ráda převlekové komedie, ale Zuzanka není otravná hrou na roztomilou infantilnost. Většinu času, kdy hlavní hrdinka nedobrovolně předstírá dvanáctilétou dívku, spíš suše glosuje dění kolem sebe ("Nikdy jsem neměla takové ambice") a třebaže objekt jejího zájmu je lehce paňacovitý, téhle romantické dvojici šťastný konec přeji. (10.03.2012)

Nedávajte za to filmu facku, že žena lásku nájde až keď prezlečie sa za dvanáctku. Svižné, dialógovo, obrazom i dejom presné a humorné dielo. Strácajúce body na prílišnej bojovej agitke v štýle "hŕŕŕ na ně!" je jediným správnym a morálnym postojom. V tomto som zásadne na strane dôstojnikovej snúbenice, racionálne uprednostňujúcej pre svojho nastávajúceho prežitie vojny v zázemí. (11.03.2021)

Remarriage komedie s nezvykle nápadným korofilním podtextem. Nádherně proměnlivá Ginger Rogers musí tentokrát namísto stepování přepínat mezi různými rolemi podle toho, co si žádá situace a muž (nejdříve průvodčí, poté kadeti, průběžně Ray Milland). Úvodní příslib emancipované zábavy o ženě, která odmítne přisouzený úděl, bere rychle za své. Pomineme-li nezáměrnou zvrácenost ústřední situace (a intertextuální vtípek s Veronikou Lake), příběh neopouští neutrální území nepodvratného vtipkování. Vzhledem k početně zastoupeným rizikům sklouznutí k primitivní převlekové frašce jde ale stále o nesmírně vkusný způsob, jak poukázat na mnohost rolí, jež musely americké ženy v meziválečném období ztvárňovat. V jiné době, kdy společnost dámy – neotesaně napsáno – tolik nepotřebovala, by zřejmě takto uctivý a – se skřípěním zubů – „ženský“ film nevzniknul. 75% (18.05.2013)