Soukromý život Sherlocka Holmese

Někteří mí kamarádi milovali Vinnetoua, jiní Rychlé šípy, mým hrdinou však byl vždy Sherlock Holmes, ten geniální feťák a podivín. A když se sešel můj dětský hrdina s mým dospěláckým (Billy Wilder) a nadto se mi dostalo Skotska, lochnessky, trpaslíků a tajuplných mnichů, je mi úplně jedno, že je film dlouhý, příběh se občas vleče a scénář nedosahuje kvality jiných Wilderových děl. Davám nostalgický plný počet. (20.08.2011)

Ukričané (Watsonom), nesympatické, jednoduché. Chýba mi výraznejšia sherlockovská invencia, prekvapivé zložité dedukcie. Namiesto toho sa dočkáme dlhočizného /prepána 2 hodiny?!!!!! / dlhého trápenia sa s jednoduchou zápletkou. Polhodinový úvod, kde sa nič nerieši krom jeho nudy a orientácie aby sme mohli začať zaujímavejší príbeh v Škótsku. Ženská hrdinka toľko oslavovaná v príbehu nijako nepreľstí Sherlocka, iba v ňom neprejavuje pátrať po jej príčinách konania. Ach koľké sklamanie... aspoň že sme videli zaujímavé hrady. (17.01.2012)

Nakonec plný počet a plné uspokojení, i proto, že mi chvíli trvalo, než jsem našla jediné možné řešení filmu, smysluplně zahrnující a objasňující všechny indicie, zdánlivé rozpory, banality, klišé a předvídatelná žánrová zakončení, jež by byla muže takového formátu nehodná. *** Watson by to mohl zanést do análů pod názvem Případ rezistentního detektiva. *** Génius Sherlocka Holmese se tu představuje v nostalgicky rezignované poloze, jako někdo, kdo právě všechny očekávatelné konce zná a kdo ví, že kolem dokola není jediný rovnocenný partner (partnerka), který by kartami zamíchal zajímavě. *** Když se tedy na scéně objeví nastražená léčka v podobě tajemné ženy, Sherlock si jí sice je vědom, ale rozhodne se nechat všemu volný průběh, neřešit případ, dát světu (a dámě) navenek šanci, aby ho překvapil (po patřičném úvodu v podobě Watsonových narážek na jeho přehlíživý vztah k ženám a příliš banálního podezření z homosexuality), jen aby se na konci ujistil, že jeho nedůvěra v zajímavost okolních dějů a lidí je naprosto oprávněná, a vrátil se k útěše kokainových injekcí. *** Je od začátku patrné, že detektiv si je vědom všech indicií, významně se odmlčuje, kdykoli narazí na nějakou nesrovnalost, ale pak navenek jedná, jako by nástrahy neprohlédl, zvědavý zdánlivě sedá na vějičky, avšak k jeho očekávanému zklamání se případ v podstatě přesto vyřeší sám jenom proto, že Sherlock tam je a pozorouje dění kolem sebe a nahrává mu (např. bratr Mycroft se vyloženě nemůže dočkat a všechno mu polopatě prozradí, nervózní, že mu Sherlock nečekaně sezobal návnady i s navijákem; a mata hari se také vyautuje sama, aniž by tomu musel pomáhat - stačil na ni Mycroft a tajná služba Jejího Veličenstva), a nadto se přirozeně prokáže, že ženám nejen nelze důvěřovat, ale že proklamovaná nejlepší protivnice z nejlepších nebyla ani dost chytrá, aby poté, co ji vytáhl z bryndy, do které se namočila úplně sama, když si s ním začala, aniž by on hnul prstem, nepřišla do roka o krk hned při dalším úkolu. A ještě ke všemu je nechutně romantická a sentimentální. Sherlock může na konci jen pokrčit rameny, já vám to říkal, ženy za to nestojí a svět je dokonale čitelný, i když se o to nesnažím, tak mě nechejte mým umělým rájům. A Watsonovi nezbývá než mlčky kapitulovat. *** (25.12.2012)

Uz druhy Sherlock Holmes v rade, ktery me vylozene iritoval. Je to sice podstatne lepsi, nez nedavna Ritchieho prasarna, ale stejne to vypada, ze Sherlock nebude moje krevni skupina. Svoji roli hraje zrejme fakt, ze je to gay, narkoman a jeste s anglickym prizvukem. V podstate cela prvni pulka je nesnesitelna nuda, stavu to zacne dostavat az s prijezdem do Skotska, kde to krome pekne prirody a atmosfery ziska scenaristicky velmi silny Bond feeling, ale celkovy dojem to uz zachranit nestihne. "I don't dislike women, I merely distrust them." 4/10 (06.11.2010)

Jemná parodie na holmesovské příběhy, z rodu těch, které předmět svého parodování mají očividně v lásce. Lipského komedie Adéla ještě nevečeřela a Tajemný hrad v Karpatech jsou filmy stejného rodu, byť jsou více parodičtější. Zde by však stačilo opravdu jen trochu sundat nohu z plynu a vznikl by zcela regulérní holmesovský příběh, čemuž odpovídá i ten smutně melancholický konec, který se do komedie vlastně ani nehodí. Dokonalé dobové reálie a kostýmy, velice padnoucí hudba. (27.12.2011)