Sunset Boulevard

Zhlédnutím Sunset Blvd. jsem udělal další nezbytný krůček vstříc vysněnému okamžiku, kdy si konečně budu moci říkat plnohodnotný filmový fanoušek. Jedná se totiž o pojem, který se napříč časem prakticky nemění a na nějž nemusíme nutně nahlížet jen jako na výtvor zplácaný poslušně dle tehdejších dobových a hlavně hollywoodských požadavků. Tohle je naopak dílo, které úmorným konvencím do jisté míry protiřečí, a tím, že je zároveň velmi inovativně a nápadně kritizuje ("jízlivě" z textu distributora je celkem trefné), posílá celkem jasný vzkaz pro budoucí filmařské generace: Stále tu jsem a jen tak se mě nezbavíte... :) Krásná Nancy Olson, přesvědčivě bezútěšná Gloria Swanson, charismatický Holden a výtečná režie jednoho z největších filmařů 20. století. Jiným slovem Spokojenost. 90% (02.03.2014)

Cynická bilance filmového byznysu se všemi odkazy i narážkami aneb velké filmové pohlédnutí nejen na odvrácenou stranku z prostředí hollywoodské továrny na sny...Geniálně zfilmovaný satirickosarkastický pohled za kulisy, do světa fantazie a minulosti od toho nejmenšího a nejnepatrnějšího záběru, dialogu (mimochodem, všechny jsou pamětihodné) i do té nejposlednější scény (krásná a famozní scéna příjezdu do paramountských filmových studii), to vše v přítomnosti jedné bývalé hvězdy a jejího marného boje s pomíjivostí popularity. Bývalá hvězda němého filmu Norma Desmond toužicí po comebacku, mladý neúspěšný scénárista Joe Gillis a nakonec zprvu záhadný komorník Max. Těmito třemi hlavními postavami si bohatě vystačí tento legendární a velice úspěšný film, zřejmě nejlepší počin Billa Wildera v jeho režijní kariéře. Obsazením Glorie Swanson, Erica von Stroheima nebo třeba kratičkým výstupem dalších hvězd němého plátna Bustera Keatona (jedno slovo chudák pronesl) a Anny Nilsson u partičky karetní hry "Bridž" dosáhl režisér Wilder dokonalého zdání autenticity. Scény v domě byly třeba točeny a nasvíceny expresionisticky, čímž vznikl ostrý protiklad k nečetným exteriérům natočeným v přirozeném světle. Mimořádně silný zážitek s nádechem melancholie i špetkou ironie, který si budete pamatovat ještě hodně dlouho, možná na věky jako třeba tyto tři pronesené repliky, co jsem vybral: "Stále jsem velká herečka. Filmy jsou dnes malé." „Prý si vždy přál vlastní bazén, a ted v jednom leží" „Vidíte, to je můj život. Vždycky bude. Nic jiného neexistuje. Jen my a ty kamery a ... ti báječní lidé tam ve tmě“. Podobné a rovněž skvělé snímky, které rovněž doporučuji: Co se vlastně stalo s Baby Jane nebo Vše o Evě. (11.05.2006)

Kamera. Světla. Akce. Náraz.Objevil se nápis The End a já vydechla, jako by to mělo být naposledy. Snad jen Hitchovo Vertigo mě také uvedlo do stavu duševního stuporu a fyzického zimničného třasu. A znovu jsem si uvědomila, že není nic děsivějšího než temné zákruty lidské duše, která je rozbolavělá touhou a leptána časem, který spravedlivě užírá všem. Komediální génius Billy Wilder má v sobě vpravdě hydeovskou černotu, jež od prvních záběrů zařezává s neosobní krutostí do živého masa. Satira na filmový průmysl a studiový systém ve zlatých létech je ostrá jako vrásky hloubící kalifornské slunce. Je nebezpečnější chlad, nebo vášeň? Neuhýbavá pravda bez kudrlinek a racionalizací, co zní ozvěnou ve voiceoceru, nebo pošetilé iluze stárnoucí filmové hvězdy, jejíž nebe zemřelo s prvním zvukovým celuloidem? Sunset Boulevard nastavuje zrcadlo v retrospektivě v úchvatném monologu i jadrných dialozích, ale obrazově vzdává hold němé éře a pomale plynoucímu času, rozpolcen jako bohyně sesazená z trůnu, která touží dát svému milému na levou líci polibek a na pravou facku. Vítejte v Hollywoodu, továrně na noční můry, zemi, kde slunce nezapadá a kde dnes už znamená včera, kde se klečí před modlami, dokud na ně dopadá umělé světlo, a strhávají se, když jejich vyměřený olympský čas uplyne. Hollywood, věčně mladý a věčně zelený, se starým a okoralým producentským srdcem, trh, kde se poptává naděje a nabízí zklamání. Sunset Boulevard je železná obžaloba a sametová obhajoba zároveň. Pro všechny ty báječné lidi tam ve tmě, co touží po bazénu... (03.02.2008)

Dozvuky konce němé éry filmu v americkém Hollywoodu na počátku padesátých let stále ještě doznívaly a spousta dřívějších velkých hvězd se  potýkala s náhlou a rychlou změnou filmového umění a požadavků na herce kladených. Zvuk mnohým z nich doslova zlomil vaz.  Na Sunset Boulevard pak existuje ostrůvek dávno zapomenuté minulosti a Billy Wilder vás zve na jeho prohlídku...  Takhle nějak si představuju Film.  Klenot vybroušený do nejmenších detailů, přesto nepůsobí chladně, odtažitě, akademicky. Potemnělý noirový háv pokrývá díky vypravěči (a v mém případě i  výbornému českému dabingu, ano) chytlavý příběh mladého floutka a zestárlé bývalé hvězdy stříbrného plátna, jejichž osudy se protnou díky náhodnému setkání. Nemám nakoukaný noir  a z němé éry znám lépe jen průkopníky, jakými byl kouzelník Méliès či krále grotesek Chaplina a spol., přesto jsem se dokázal naladit na vlnu a teatrální projev Glorie Swanson mne doslova vzal na výlet do všech těch černobílých božských chrámů  s davovými scénami, o jakých se dnešním filmařům může jen zdát.  Zapomenutá, šílená, ale vlastně nezlomená a pořád krásná a setsakra přitažlivá žena, která naváže nerovný a ke zkáze a tragédii předurčený vztah, ostře kontrastující s  normálními romantickými "techtlemi" mezi hlavním hrdinou a mladičkou scenáristkou Betty.  Kruté melodrama v nejčistší podobě a nádherná pocta dávno zašlé slávě němého filmu, která eskaluje v poslední scéně či chcete-li poslední roli slavné divy... Dokonalý obrázek pak doplňuje  rovněž vynikajicí věrný sluha v podání Ericha von Stroheima, Cecil B. DeMille v roli sebe sama či ne zrovna radostný pohled na zlomenou "voskovou figurinu" Bustera Keatona. Pět hvězd na chodníku slávy, nelze jinak. (28.06.2021)

Geniálna nevyšedivená klasika, ktorá aj po rokoch prerýva dych. Skutočne výnimočný film, hlavne vďaka kontinuálne napätej atmosfére a mrazivo presvedčivom hereckom výkone Glorie Swanson. Ľahká satira na Hollywood, ktorá v pravom zmysle vystihla podstatu filmového trhu a osud vyhasínajúcich hviezd. Skutočný filmový skvost, ktorý sa nedá ohodnotiť inak ako plnopočtovo. (17.12.2006)