Den, kdy se zastavila Země

Docela se divim tomu vysokýmu hodnocení (na imdb to má dokonce 8,1/10 a je to v TOP 250). Tenhle film sice obsahuje, narozdíl od všech těch scifáren z 50. let, kde prostě přiletěj ufoni a likvidujou všechno možný i nemožný, dokonce nějakou myšlenku (nebo snad přímo poselství), což je sice chvályhodný, ale mně to stejně nestačí na víc, než 3 hvězdičky. U takhle starýho filmu asi nemá cenu se pozastavovat nad tim, že mimozemšťan je prostě normální člověk a dokonce mluví anglicky, ale horší je, že je to dost velká nuda. Něco zajímavýho se děje asi tak úvodních 15 minut, pak následuje nudnej prostředek a pak se zase něco děje asi tak 15 minut na konci a celej film končí proslovem "mimozemšťana", kde je řečeno vlastně všechno to důležitý, co bylo roztahaný do 1,5 hod. Já jsem to ani nezvládnul zkouknout na jeden zátah, ale musel jsem si dát někde uprostřed přestávku. Holt jsem se prostě nechal nalákat na to podezřele vysoký hodnocení a čekal jsem od toho moc. Nicméně po všech těch Plánech 9, Robot monstrech a dalších sci-fi z týhle doby, který jsem měl možnost dřív vidět, je to opravdu výraznej skok k lepšímu - 50%. (15.04.2007)

Velmi příjemná a nevtíravá agitka za mír, kterou Wise a kameraman Leo Tover navíc naplnili i velmi pěkným vizuálním provedením a zejména skvělým světelným designem kosmické lodi. Jakkoli může budit přímočaře sdělené poselství filmu úsměv na líčkách, nedá se mu upřít a) famózní Michael Rennie v roli kosmického pacifisty Klaatua b) hodně dobrý a místy příjemně vtipný scénář c) dobrý a chytře zrealizovaný úmysl d) vynikající atmosféra, zdaleka ne pouze daná nostalgickým nádechem. Pokud se ve sci fi 50. letech nachází film stejnou měrou úsměvně naivní a přitom inteligentní, je to právě "Den, kdy se zastavila Země". Jakkoli možná ta slova zastarávají, jejich naléhavá upřímnost zůstává. A stejně tak i velmi dobrý film. (14.12.2008)

Sci-fi z padesátých let? A jéje...to se tam zřejmě budou prohánět rosolovaté stvůry s větším počtem chapadel, než má divák nervů, a budou unášet, popřípadě požírat, náležitě fyzicky vybavené a spoře oděné krásky. Nikoli. Překvapivě civilní příběh o mimozemském vyslanci, jehož byste si klidně mohli splést s úředníkem u přepážky v bance, který na naši útulnou planetu toho času chlazenou studenou válkou a právě se vzpamatovavší z války světové přichází s vizí míru, vlastní nemálo styčných bodů s Heinleinovým Cizincem v cizí zemi a má hodně co říct i dnes. Ne-li více, protože tehdy byl svět alespoň v myslích většiny lidí jasně rozdělen a strany ostře vymezené, což se o současnosti věru tvrdit nedá. Den, kdy se zastavila země jsem viděla před hodně dlouhou dobou, ale uvízl mi přímo neoperovatelně. Spolu s vědomím - posíleným scénou na arlingtonském hřbitově - jak nesmyslné, neskutečné a absurdní se pouhým otočením úhlu pohledu mohou zdát věci, vůči kterým jsme otupěli tak, že se nad nimi vůbec nepozastavíme. (16.08.2007)

Kromě anti-atomové agitace a gumového golemo-emzáka nic než nuda opředená spoustou řečí, které mohly vyvolat pocity hlubokého poselství a nadčasovosti snad jen právě v době studené války. Ačkoli by se obavy daly stále považovat za aktuální i v této době (myšlenka "nezničte si svoji planetu" je přece jen natolik banální, že by snad mohla ztratit smysl jen v případě, že Zemi budou vládnout hipíci), z pohledu dnešního diváka však ztratil tento film opravdu hodně ze svého "kouzla". Postava samotného 'Klaatu' je víceméně nezajímavá, jeho identita je divákovi odhalena hned ze začátku, a tak filmu chybí jakákoli zapamatováníhodná scéna a není v něm jediný moment překvapení. (03.11.2008)

Naivní filmík zahalený v typických padesátkových kulisách, třeba když jde ta dívka zastavit robota Gorta, samozřejmě upadne a mi vidíme jak se blíží jeho děsivý stín, nejvíc mi dostala posáž, kde se lidé pokouší rozřezat UFO letlampou:), také krásné přehrávání vedlejších postav, nicméně Den, kdy se zastavila Země není obyčejné laciné sci-fi, kterých tehdy vznikalo snad pět denně, v kontrastu s mírumilovným Klaatem je vyobrazena lidská nenávist, paranoia, sobectví a nedůvěra národů mezi sebou, více než výmluvná je scéna jeho příletu, první, čeho se od lidí dočká je kulka, film reaguje na studenou válku v jejích počátcích, strach z jaderné války je tedy pochopitelně jeho hlavním motivem, ve výsledku z dnešního pohledu se jedná o skvělé retro, které není ani zdaleka hloupé. (02.04.2009)