Někdo tam nahoře mě má rád

GENIÁLNÍ (a zřejmě životní) herecký výkon Paula Newmana - ne nadarmo srovnávaný s De Nirem v Zuřícím býkovi - jako primitivního zlodějíčka a rebela, který to dotáhne až na mistra světa v boxu střední váhy! Kladem je jistě i scénář a režijní (syrové) uchopení tématu. Zápor se naopak dá najít v několika vykonstruovaných a nevěruhodných scénách, které se nedokázaly vymanit z dobové hollywoodské rutiny (jde hlavně o situace, které mají být dojemné a jež se kumulují v závěrečné čtvrtině snímku). (06.10.2007)

Nejen proto, že tam nahoře ho měl někdo rád a že už chtěl udělat tlustou čáru za minulostí, přestat být problémovým klukem z ulice, který je v nápravných zařízeních jako doma, ale i proto, že poznal, že někdo tady dole ho má rád, vyrostl z bezperspektivního mladíka Rockyho Barbelly boxer světového formátu - Rocky Graziano. Graziano jako to italské víno. Ulice mu byla v dětství domovem a společnost mu dělala starostlivá matka a sestra, otec s láskou k alkoholu a zhrzený nenaplněným snem o titulu mistra světa v boxu, pouliční gang a problémy, které se za nimi táhly. Získal zde však jedno - pravačku - která se v nenávisti měnila v dynamit a uzemňovala protivníky jako na běžicím pásu. Paul Newman ztvárnil postavu tohoto boxera takovým způsobem, že mu věříte naprosto každý jeho pohyb, grimasu a vyřčenou větu. Jako kdyby nehrál cizího člověka, o němž si něco nastudoval ve scénáři, ale jakoby hrál sám sebe a představoval příběh, který sám prožil. Až na jednu jedinou postavu (parťáka z lochu) jsou zde všichni v Rockyho okolí velmi sympatičtí a obdiv patří charakteru jeho ženě a kolegům z týmu, kteří při svém svěřenci stáli za všech okolností. Výborný film za 4,5* zaokrouhlených na 5*. (21.01.2012)

Filmy o boxu vždycky umožňovaly představit emocionálně silný příběh jedince, který díky tomuto sportu překonal svou rozpolcenost, vymanil se z mizerného sociálního zázemí a stal se Někým. V tomhle případě poskytl filmařům možnost pořádně se vyřádit - od vynikající kamery hrající si se stíny nebo kontrasty přes sebejistou režii mistra všech žánrů Roberta Wise až po herecké výkony v čele s nasupeným a nervním Paulem Newmanem. První část je především potěchou pro oko a příběh věčného rváče a smolaře působí dost depresivně. Pak ale dojde k obratu, přidá se humor a v závěru si můžeme vychutnat tradiční souboj kdo s koho (20 let před Rockym). Ta druhá půle už je konvenčnější a absence humoru by taky nebyla na škodu, nicméně i tak je Někdo tam nahoře mě má rád jedním z nejllepších sportovních filmů se sociální tématikou (chtěl jsem srovnávat i s Kazanovým slavným snímkem V přístavu, ale ten je přeci jen o něčem jiném). (10.02.2012)

Obvykle nerozdávám příliš sympatií bojovným hajzlíkům z ulice, ale Rocky Graziano dokázal svou pouliční nenávist přenést do ringu tak dokonale až si mě získal. Patrně ještě víc si mne získala jeho manželka Norma, jejíž dokonalost mi vyrážela dech. Zejména ve chvíli, kdy pochopila svou roli a nastavila Rockymu lampu k rozbití. To bylo úžasné spontánní gesto. (22.04.2013)

Niekto tam hore ma má rád je taká kombinácia americkej rozprávky pre dospelých a akéhosi amerického neorealizmu. Sledujeme cestu mladého Rockyho až na samotný vrchol, avšak tá je veľmi trpká a jeho mládenecké roky by chcel prežiť iba málokto. Prostredie, v ktorom vyrastal, je ukázané nevľúdne a osud Rockyho je ešte umocnený jeho talianskym pôvodom. Film sa zaoberá otázkou, či môže mať človek z takéhoto prostredia v živote inú možnosť, ako sa živiť podvodmi a skvele je to ukázané v momente, keď Rocky stojí na rázcestí pri ponuke úplatku. Minulosť raz dostihne každého a je len na nás, ako sa s tým vysporiadame. Jeden z filmov, ktoré som videl ešte ako 11ročný a ktoré som si ihneď zamiloval. Som rád, že aj po dvoch dekádach na mňa tento film pôsobil rovnako silne (vtedy som ešte neriešil jeho sociálny aspekt) a na jeho konci som bol dojatý. Keď vás má niekto tam hore rád, je síce fajn, dôležitejšie však je, ak vás má rád niekto tam dole. 90%. (19.10.2013)