Wednesday

Bizarní Addamsova rodina měla prvoplánově satirovat ideální americkou rodinu, rodina se poté součástí popkultury, kdy jejich popularitě přispěla i dvojice hraných filmů v režii Barryho Sonnenfelda i animované seriály a filmy. Addamsovy rodiny se poté vždy chtěl chopit režisér Tim Burton, který se původně mohl chopit již právě filmu, který v roce 1991 realizoval Sonnenfeld. Burton dal ovšem tehdy přednost Batman se vrací a svůj sen si tak nakonec mohl splnit až nyní. Tedy tak napůl, protože se chopil režie prvních čtyř epizod seriálu Wednesday. Právě starší dítě Morticie a Gomeze Addamsových se dočkává vlastního osmidílného seriálu, kdy ve výsledku celý seriál funguje na principu kriminálky a nechybí pochopitelně ani mysteriózní atmosféra. Má ovšem tahle adaptace výrazné rodiny smysl pro existenci? Prvních čtyř epizod se chopil zmíněný Burton, dalších dvou Gandja Monteiro a posledních dvou James Marshall. Wednesday je poté do velké míry pojatá jako coming of age story, kdy se nějak po vzoru původních příběhů Addamsovy rodiny kloubí humor i morbidita. Tvůrčí tým si poté zaslouží automatickou pochvalu za obsazení Jenny Ortegy. Šikovná 20-letá herečka je castingovou trefou do černého, kdy je Wednesday v jejím podání přesně tak sarkastická a zdánlivě chladná. Je skvělou nástupkyní Christiny Ricci (která v tomto seriálu hraje učitelku botaniky na Wednesdayině internátní škole) a minimálně díky ní by za úvahu stálo nějaké to prodloužení pro minimálně 2. sérii. Moc jiných důvodu se totiž vlastně nenajde. Wednesday má největší problém v tom, že je i přes víceméně detektivní zápletku docela průhledná a změna konceptu klasické Addamsovy rodiny ve finále nepůsobí kdovíjak nosně. Tim Burton poté sice v prvních čtyřech epizodách nezapře svůj vizuální um, o to více ovšem působí rutiněji uchopení Monteiro a Marshalla v druhé polovině. Wednesday by přitom klidně mohla být pojatá jako Euforie s fantasy prvky, v rámci detektivní zápletky ovšem skutečně nefunguje cokoliv jako napětí a ve výsledku je to sice celé poměrně hravé, v součtu ovšem prázdné. Akademie Nevermore přitom dokáže působit jako méně ohromující Bradavice, Věc je pořád úžasná postava a Gwendoline Christie tu má jako ředitelka Larissa Weems po Luciferovi v letošním Sandmanovi již 2. působivou seriálovou roli v jednom roce. Změna konceptu klasické příběhu o Addamsově rodině je poté sice svěží, zároveň se tím ovšem krapet vytrací kouzlo původního konceptu Addamsovy rodiny a Wednesday, která je pořád svá, to vlastně dvakrát nezachrání. I přes fakt, že jsou poté epizody v režii Burtona pořád vizuálně působivé (a jeho dvorní skladatel Danny Elfman ve spolupráci se skladatalem Chrisem Baconem nezklame), Wednesday vlastně nikdy jako seriál s vysokými produkčními kvalitami, chvílemi by bylo vlastně zaměnit ho se seriálem, kterému je domovem nějaká televizní stanice. Catherine Zeta-Jones i Luis Guzmán poté sice na malém prostoru jako Morticia a Gomez zvládnou zazářit, Fred Armisen působí, že si epizodní roli strýčka Festera vlastně celkem užívá, časem se ovšem ukazuje, že možná nebylo moudré vystavit seriál pouze na Wednesday. Minimálně ne v této podobě, kdy se chtě nechtě skutečně vytrácí výraznost Wednesday Addams, kdy to celé nedokáže spasit ani opravdu fantastická Ortega. Minimálně díky ní by si seriál rozhodně nějakou další šanci zasloužil, ve výsledku je ovšem ze seriálu cítit pouze nevyužitý potenciál a mrzení z toho, že tvůrci zřejmě nedokázali pochopit pravou esenci Addamsovy rodiny. Tim Burton si částečně splnil sen, Jenna Ortega má opět nakročeno o kousek výš k velmi úspěšné kariéře a samotný seriál má lepší epizody, kdy některé z nich mají skutečně několik působivých momentů. Jenomže v celku Wednesday dvakrát nefunguje a s mysteriózním konceptem si dvakrát vyhrát nedokáže. Samotné obsazení Addamsovy rodiny poté nemá chybu, je ovšem těžké říct, zda má samotná Wednesday v tomto podání nějakou světlou budoucnost.... (26.11.2022) (méně) (více)