Smolný pich aneb Pitomý porno

„RODIČE TO TAK ROZHODLI…“ ///    Rumunskej art ze současnosti. Pornoscéna na úvod je později vyvážena spoustou záběrů o ničem. A taky – ty vole… film s lidma v rouškách! To bude jednou rarita… Takže po tom hezkým úvodu jde Emilia Bukureští. Jde, jde, občas obchod, taky návštěva, telefony (překvapivě řeší péčko) a vobčas se setkává s amorální realitou (tedy hulvátstvím s lidskou tváří). Což je jako kurva důležitý, aby to celý mělo morální přesah! Jenže… 36 minut? Pak změna – přichází snůška píčovin v krátkejch šotech – jako že zřejmě o Rumunech. Asi aby…. no ještě nevím… 25 minut! Takže vlastně vo něčem (vo pichu) je ta závěrečná třetina. Sledujeme hezkou ukázku moralizování, o kterým měl film bejt. To ostatní (včetně rádoby ftipnýho konce) je určený někomu jinýmu, než jsem já. Dám 3*, ale…   ///  NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Z mojí prdele je hotová celá škola. 2.) Trochu doma točíme. Jako Amatéři..  /// Thx za titule „dyszokej“.       /// PŘÍBĚH  **  HUMOR  *  AKCE  ne  NAPĚTÍ  ne (25.06.2021)

Tenhle film možná vyhrál Berlinale, ale já bych ho nikomu nedoporučila. Je totiž mírně řečeno natočený velmi nekonvenčním způsobem. Hlavní hrdinka, oblíbená středoškolská učitelka, natočí se svým manželem erotické video, které se ale bohužel dostane na veřejnost. Mladou ženu tedy čeká "soud" s rodiči svých žáků o její další působení na škole... Video tvoří prolog k filmu, na který navazují tři části. V té první naše hrdinka prochází ulicemi Bukurešti a divák má možnost nahlédnout do života v současném Rumunsku - jedná se asi o jeden z prvních filmů, kde jsou roušky a povinné rozestupy běžnou součástí života všech postav. Druhá část pro mě byla nejméně stravitelná - nemá totiž žádný děj a zdánlivě nesouvisí s příběhem, je totiž jakýmsi výkladovým slovníkem k různým aspektům lidské historie a biologie člověka. Ve třetí části konečně dochází k zásadnímu jednání učitelky s rodiči, jeho vyvrcholení ale kazí tři stylizované závěry. Shrnutí: Art jako blázen, který rozhodně není pro každého. Pro mě tedy rozhodně ne. (22.08.2021)

"Smolný pich" je takové intelektuálnější, poťouchlejší a v práci s formou a konceptem anarchističtější "Jak na... s Johnem Wilsonem", kde ale namísto newyorského pábení vystupuje zhůvěřilé dacanství Bukurešti. V kadlubu dokumentaristických, divadelních a narativních postupů jako by Radu Jude zhmotňoval nejen svou corona browsing history sahající od zbytných faktů a trivií přinášejících zamyšlení přes plevel autistických výkřiků diskusních fór až po to péčko. (13.05.2021)

Zvláštny film , nejednoznačne hodnotiteľný. Čítal som o ňom článok a napadlo ma pozrieť si ho. Prekvapilo ma, že je označený ako erotický, pretože rozlišovať medzi erotickým a pornografickým filmom nie je ťažké. Prvá tretina ma zaujala najviac. Prechádzka  mestom bola poučná a blízka všetkým postsocialistickým mestám. Ošarpanosť budov, rozkopané ulice, množstvo hlučných a agresívnych ľudí a bezperspektívnosť, ktorá z toho všetkého dýcha, to poznám. Druhá časť bol akýmsi kaleidoskopom režisérových nápadov a v tretej sa už film dostal do šablóny a postupne sa stával nevierohodným. Napriek tomu si priemerné hodnotenie u mňa zaslúži. (04.06.2021)

Musím přiznat, že poprvé mě Radu Jude, lítý to tupitel všech forem předsudků a projevů lidské malosti, trochu zklamal - tu čtvrtou hvězdičku jsem nakonec "vylovil" v prvé řadě díky tomu, že ústy Petry Nesvačilové se jazykem evropského filmu (navzdory tomu, že Judeovy filmy "traktují" rumunskou zkušenost, tím, že tepou tmářství se přihlašují k programu osvícenství, což je evropský projekt zakládající naše moderní společenství, překračující národní státy) stává i čeština; btw. taktéž se mi líbí, jak si film udělal z vnějších omezení produkce, covidových restrikcí, výhodu. ___ "Smolný pich" dle mého skromného soudu selhává v tom, že spolu jeho jednotlivé části nekomunikují, místo toho, aby se spojily a utvořily nezapomenutelné (integrované, organické) dílo, tak celek filmu rozmělňují a rozkližují. Konkrétně: první, dokumentárně laděná část mně naznačuje, že bych měl tento film brát setsakramentsky vážně, že hloupost ve všech svých projevech rozleptává společnost, že nic není nebezpečnější, že hloupost a nic než hloupost je matkou veškeré mravní a materiální bídy; a pak přijde část třetí, karnevalová, přepjatě parodická, která výchozí situaci převrací, staví na hlavu, naznačuje, že je legitimní (možná dokonce nutné?) číst tento film jako žert, jako absurdní vtip, nevinnou výstřednost páně režiséra. A teď si, diváku, vyber! Neznat, čemu se Radu Jude ve své tvorbě věnuje, co ho asi trápí a jak pracuje s humorem, odcházel bych rozpolcen, a film bych pravděpodobně odmítl jakožto něco, co neví, co a jak chce říci. 70 % [dafilms] (07.11.2023)