Detektivní příběh

Pozoruhodný důkaz, o jakém jsme se mohli přesvědčit už v případě 12 Angry Men. Stačí jedna místnost s fantastickým hereckým ansámblem, který se patřičně chopil scénáře, mistrná práce režiséra a skvost je na světě. Ač je zde žánr krimi/noir zavádějící, přesto film spolehlivě obstál coby osudové drama z profesního i osobního života. Chytré dialogy i nečekaný závěr. Kirk Douglas si měl zlatýho plešouna odnést v kapse hned po natáčení. (24.09.2020)

Na skvelý film netreba mať rozľahlé exteriéry, postačí kvalitný scenár plný výborných dialógov a interiér jednej budovy, v tomto prípade policajnej stanice, ktorý dáva dostatočný priestor, aby herci naplno rozvinuli charaktery svojich postáv a rozohrali príbeh, na ktorý len tak ľahko nezabudnete. Hlavne vďaka skvelým výkonom Douglasa, Parkerovej, Wisemana a Grantovej. (05.09.2017)

Já jsem celou dobu přemýšlela o těch dvou týpcích, ale nakonec mě to napadlo, proč tam jsou jejich role tak důležité. Výborná noirovka s Charismatickým Kirkem, který tady neměl až tak moc vděčnou roli, ale ujal se jí velmi dobře. Polda, který vnitřně otupěl a to se nutně muselo nějak projevit ve vztazích nejen k zatčeným, ale i k jiným osobám, jemu velmi blízkých. A souhlasím s hanagi, že ta vyděšená zlodějka Lee Grant byla tím správným kořením, které celý film udělalo ještě víc povedeným. (19.10.2015)

Film který zprvu nevypadá že se mělo odehrávat něco více než jen praktická ukázka běžného života na policejní stanici sem tam vyplněného vtipnými vložkami. S příchodem Kirka Douglase a především pak s příchodem doktora Schneidera, který je Douglasovým posledním nevyřešeným případem, dostává film ale trochu jinou fazónu. Osobní pohnutky, které se v něm zakořenily už od dětství, kdy byl jako dítě psychicky týrán vlastním otcem a kvůli kterým se před okolním světem obrnil vlastním necítěním se mu nakonec stávající osudným, a nakonec si i uvědomí že to co celý život tak nenáviděl u otce, žije vlastně on sám. 85%. (11.01.2010)

Nedôveryhodná a príliš divadelná snaha prekonať afekt žánru a pozrieť sa na detektívov a ich prácu z civilnejšieho pohľadu. Výsledkom je herecký súboj, kto sa viac hodí o zárubňu. Kľúčovou postavou príbehu je žena hlavného detektíva, ktorej osobný príbeh sa stáva súčasťou prípadu. Jej postava je však len primitívnym nástrojom rozprávača a jej reakcie sa zo sekundy na sekundu menia podľa toho, ako sa to hodí. Zostarlo to strašne, ale strašne. Čím vážnejšie a serióznejšie sa tieto "ambiciózne" noirovky snažili tváriť, tým horšie to dopadlo (viď. napr. The Lost Weekend). (19.04.2020)