Funny Girl

Trochu iný typ muzikálu, na aký som zvyknutá, a predsa lepší ako tie súčasné. Viac ako o sláve, úspechu a peniazoch sa tu rozpráva o manželstve a rodinných problémoch dotváraných úchvatnými patetickými piesňami. Barbra je skvelá, ale chvíľami až príliš teatrálna a v mojich očiach určite nenahradí Audrey Hepburn alebo Nicole Kidman. Kto ma však očaril, je Omar Sharif v úlohe menejcenného manželíčka, ktorý na svoju Barbru rozhodne nestačí. Mimochodom, ten chlap oplýva neskutočnou charizmou a šarmom a bolo radosťou sa naňho pozerať. (26.05.2011)

Vypadá to, že v 60. letech byli v Hollywoodu posedlí retrem, protože Funny Girl je přesně ten kýčovitý, kulisový, melodramatický muzikál, jaký byl natočili ve 30. letech. V podstatě Velký Ziegfield ve verzi z 60 let. A ještě ti herci. Omar Sharif ač jindy výborný herec zde působí jako slizký seladon, gambler a nakonec i zbabělec. A Barbra... na to její afektované herectví i zpěv jsem si dlouho musel zvykat, až tak že jsem uvažoval o 2*. No abych nekřivdil, začátek, kdy se bezelstně vtírá do divadla a mění Ziegeldovi scénář je vtipný a ke konci to kupodivu zcivilní včetně obou herců, stane se z toho solidní drama, které SPOILER překvapivě neskončí happyendem. KONEC SPOILERu. Pár písniček se mi taky líbilo, hlavně People, kterou jsem kupodivu odněkud znal. Takže 3* ano, ale do Wylera a nejvýdělečnějšího filmu roku 1968 jsem čekal trochu větší klasiku. (24.09.2022)

Barbru mám ráda pro krásný hlas i příjemný projev a upřímně úplně nechápu ty věčné narážky na její vzhled a nos, mně vždy přišla osobitě hezká a zajímavá. Tento klasický muzikál o dívce, která se snadno sžila s jevištěm, ale bohužel již hůře se svou životní láskou hýří barvami, city i pěknými melodiemi a já nemám důvod, proč mu neudělit maximum. (27.12.2010)

Přestože mám respekt k umění Barbry Streisand jako zpěvačky i herečky, muzikál jako žánr vlastně nesnáším (mám rád hudbu). Na tomto si nejvíc cením toho, co na něm příznivcům muzikálu nejčastěji vadí. Totiž ono drama, které prožívá dřívě úspěšný muž vedle manželky, která jej svým úspěchem přerostla. To by mohlo být opravdu dobré, ovšem žánr muzikálu a nažehlený Omar Sharif vylučují jakoukoli hloubku. --- Je to připomínka časů, kdy v Hollywoodu ještě platila morální autocenzura. Lidová zábava? Prosím, ale slušná! O pár let později už bylo všechno jinak. (17.08.2010)

Tohle byl můj třetí film s Williamem Wylerem, tentokráte už bez Bette, ale s Barbrou Streisand. Muzikály mám ráda, takže jsem se celkem těšila, navíc mě lákalo jméno režiséra a to, že Barbra má za tuto roli Oscara. Musím hned na úvod říci, že mi vadila enormní délka, zvláště takhle pozdě večer to pro mě nebylo to pravé ořechové a místy jsem se nudila. Projev Barbry, který je dost afektovaný, nemusí sednout každému, ale hlas má, tak co, to je u zpívání asi hlavní. Ovšem to, na čem by měl muzikál stát, písničky, to se mi tady moc nezamlouvá. Nebyly pro mě tak chytlavé, aby mě dostaly na kolena a já si poté sháněla soundtrack a pobrukovala si je. Zajímavý byl přerod z komediální první poloviny do vážnější polohy, bohužel pak ale film působil spíše unyle a příliš nebavil. Není to nasnímané špatně (ani zahrané), Wyler ostatně špatně točit neumí, ale na to, že to byl muzikál, mě to nebavilo tolik, jak jsem si představovala. (13.05.2012)