Funny Girl

Velké zklamání. Tento nesmírně dlouhý muzikál od poloviny už směřuje tam, kam to divák očekává a je to hrozně únavné. Žádný velký hudební ani herecký zážitek se nekoná, ani Barbra s Omarem nejsou tak divácky zajímaví jako jiní hlavní hrdinové větších muzikálových klasik. A na to, že jde o tak slavný muzikál, je až s podivem, že žádnou písničku ani hudební číslo jsem mimo film neviděl a neslyšel. Hudba: Jule Styne (01.08.2016)

Je to skutečně zábavná dívka, ale takovým zvláštně tragickým způsobem, což se projevuje hlavně v závěru, kde Barbara Streisand ukazuje svoje mistrovství naplno a celkem logicky se natahuje po Oscaru, který dostala. Za mě zaslouženě. Je úchvatná, zábavná, emotivní, prostě všechno, navíc je její role zajímavá. (13.12.2016)

Barbara Streisand u mě opravdu nepatřila mezi herečky, které bych mohl řadit mezi oblíbené. Alespoň jsem se znovu přesvědčil, co dokáže dabing, protože tohle byl první film, kde jsem ji slyšel v originále a jen jejím přičiněním nemá film o hvězdičku míň. Wyler totiž tentokrát ve vážnější druhé půli neudrží dramatickou linku a co by možná fungovalo v normálním filmu, působí v muzikálu utahaně a bez šťávy. I když, vlastní hudební čísla si tu užijete v podstatě jen ve výstupech, která i ve filmu fungují jako muzikál. Odzbrojující humor a herecký výkon Barbary Streisand však vynahradí téměř vše. (09.05.2006)

One-woman show Barbry Streisand, která ukazuje v plné nahotě, proč ji lidé v Hollywoodu nenávidí. Její sebestřednost a ego čiší z každého záběru, kamera ji vždycky zabírá tak, aby byla centrem všeho okolo, co scéna, to nové opulentní šaty, nový účes, všichni ostatní jsou odsunuti na vedlejší kolej, protože nikoho nepustí ke zpěvu, takže nejde ani o klasický muzikál, protože tu chybí TI DRUZÍ. A je to škoda, protože právě scény ze Ziegfield Follies patří k vrcholům filmu, neboť na jevišti se Barbra musí alespoň trochu přizpůsobit celku. Funny Girl není špatný mix zpěvu, romance a pohádky o tom, jak prostořeká chudá dívka ke slávě přišla, jenže Wyler nebyl schopný odkázat Streisand do patřičných mezí a ukočírovat její ego. (07.05.2011)

Tohle byl můj třetí film s Williamem Wylerem, tentokráte už bez Bette, ale s Barbrou Streisand. Muzikály mám ráda, takže jsem se celkem těšila, navíc mě lákalo jméno režiséra a to, že Barbra má za tuto roli Oscara. Musím hned na úvod říci, že mi vadila enormní délka, zvláště takhle pozdě večer to pro mě nebylo to pravé ořechové a místy jsem se nudila. Projev Barbry, který je dost afektovaný, nemusí sednout každému, ale hlas má, tak co, to je u zpívání asi hlavní. Ovšem to, na čem by měl muzikál stát, písničky, to se mi tady moc nezamlouvá. Nebyly pro mě tak chytlavé, aby mě dostaly na kolena a já si poté sháněla soundtrack a pobrukovala si je. Zajímavý byl přerod z komediální první poloviny do vážnější polohy, bohužel pak ale film působil spíše unyle a příliš nebavil. Není to nasnímané špatně (ani zahrané), Wyler ostatně špatně točit neumí, ale na to, že to byl muzikál, mě to nebavilo tolik, jak jsem si představovala. (13.05.2012)