Režie:
William WylerKamera:
Leo ToverHudba:
Aaron CoplandHrají:
Olivia de Havilland, Montgomery Clift, Ralph Richardson, Miriam Hopkins, Vanessa Brown, Ray Collins, Mona Freeman, Betty Linley, Selena Royle, Sam Harris (více)Obsahy(1)
Príbeh odohrávajúci sa v roku 1849 v New Yorku. Catherine Sloper je pôvabná mladá žena, ktorá býva so svojim otcom Dr. Sloperom. Jej matka zomrela pred niekoľkými rokmi a otec si ju idealizuje, nevynechá žiadnu príležitosť aby porovnával dcéru s mŕtvou manželkou, čo dcéra nemôže nikdy vyhrať. Keď sa Catherine zoznámi s Morrisom Townsendom, pekným, no chudobným mladým mužom a získa si jeho srdce, Dr. Sloper je proti. Vezme dcéru do Európy a dúfa, že na Morrisa zabudne. Po Catherininom návrate do New Yorku sa mladí zaľúbenci rozhodnú utiecť a Dr. Sloper hrozí vydediť svoju dcéru... (matriosa)
(více)Videa (1)
Recenze (69)
Ja som vedel, že William Wyler nemôže byť podpísaný pod niečím tak povrchným a jednoduchým ako je naznačené v obsahu k tomuto snímku. Tušil šom, že bude za tým viac a nemýlil som sa. Film by sa dal nazvať aj anatómiou ľudskej slabosti a chamtivosti, ktoré sa najskôr rysujú pomaly a nenápadne, akoby si ich ani divák v tak sympatických postavách nechcel pripustiť, avšak ktoré postupom času o to viac neúprosnejšie vystupujú do popredia, aby sa nakoniec ukázali v celej svojej kráse. Tiež o tom, ako bolestivé je niekedy dospievanie. Ten záver ma dostal, jediné správne rozhodnutie. K tomu treba ešte prirátať výbornú výpravu a pekné kostýmy. Nádhera. 85/100 ()
Krásnej film, psychologická studie podob lásky nezištné a zištné. Čistého citu a chladného kalkulu pod maskou horoucích citů. Krutý obraz vztahu otce a dcery velmi dobře situovaných, kdy majetek je na prvním místě a vše se tomu musí striktně podřídit. I když otec tušil a chtěl ochránit dceru, nebo majetek? A pak ten krásný ( k)lamač dívčích srdcí Montgomery, který má svůj plán, jak se pěkně zajistit. A Catherine ušláplá plachá dívka, která mě ohromila svoji vnitřní sílou, odvahou a hrdostí. ()
Na počátku byl proslavený román Henryho Jamese Washingtonovo náměstí (1881), na nějž navázala divadelní hra manželů Goetzových Dědička (1947). Film je tedy výsledkem pečlivého výběru látky a jejího prověření v čase. Olivia de Havilland vytěžila z dobrého materiálu svého druhého Oscara a látce se znovu věnovala v rozhlasové dramatizaci... Jako taková patří Dědička mezi vlivné klasiky, které měly to štěstí a nezestárly. Prospěchářství, naivita a odsouzení totiž stále nevymizeli... ()
Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. ()
Dědička rozhodně není žádnou lacinou romancí, limonádkou, u které vypnete mozek a jen koukáte na obrazovku s připitomělým úsměvem. Dramatický prvek je tu značně zastoupen a dodává tak filmu správný šmrnc. Postavy nejsou ploché, mají zajímavé charaktery, děj není přímočarý a závěr potvrdí netuctovost snímku. Dědička je film, který si u mě zaslouží hodnocení někde mezi 3 a 4*. Kdybych dal rovné 4*, bylo by to u mě pocitově moc, když dávám 3, mám pocit, že filmu křivdím. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (8)
- Montgomery Clift se kvůli scéně, ve které zpívá pro Olivii de Havilland píseň "The Joys of Love", naučil hrát na piáno. (SeanBean)
- Premiéra filmu se uskutečnila v Radio City Music Hall v New Yorku. (SeanBean)
- Ralph Richardson ztvárnil postavu Dr. Slopera v původní hře už předtím v londýnském West Endu, kdy mu sekundovala Peggy Ashcroft. (SeanBean)
Reklama