Režie:
William WylerKamera:
Leo ToverHudba:
Aaron CoplandHrají:
Olivia de Havilland, Montgomery Clift, Ralph Richardson, Miriam Hopkins, Vanessa Brown, Ray Collins, Mona Freeman, Betty Linley, Selena Royle, Sam Harris (více)Obsahy(1)
Príbeh odohrávajúci sa v roku 1849 v New Yorku. Catherine Sloper je pôvabná mladá žena, ktorá býva so svojim otcom Dr. Sloperom. Jej matka zomrela pred niekoľkými rokmi a otec si ju idealizuje, nevynechá žiadnu príležitosť aby porovnával dcéru s mŕtvou manželkou, čo dcéra nemôže nikdy vyhrať. Keď sa Catherine zoznámi s Morrisom Townsendom, pekným, no chudobným mladým mužom a získa si jeho srdce, Dr. Sloper je proti. Vezme dcéru do Európy a dúfa, že na Morrisa zabudne. Po Catherininom návrate do New Yorku sa mladí zaľúbenci rozhodnú utiecť a Dr. Sloper hrozí vydediť svoju dcéru... (matriosa)
(více)Videa (1)
Recenze (69)
Krásnej film, psychologická studie podob lásky nezištné a zištné. Čistého citu a chladného kalkulu pod maskou horoucích citů. Krutý obraz vztahu otce a dcery velmi dobře situovaných, kdy majetek je na prvním místě a vše se tomu musí striktně podřídit. I když otec tušil a chtěl ochránit dceru, nebo majetek? A pak ten krásný ( k)lamač dívčích srdcí Montgomery, který má svůj plán, jak se pěkně zajistit. A Catherine ušláplá plachá dívka, která mě ohromila svoji vnitřní sílou, odvahou a hrdostí. ()
Příběh "Dědičky" se na první pohled může jevit jako obyčejná "červená knihovna". Jeho hlavní hrdinka je ale poměrně netypická. Jde o mladou,ale obyčejnou, stydlivou, nijak hezkou ani chytrou ženu, která podle jejího otce může přilákat nápadníky jen svým dědictvím. Příběh se odehrává v napovrch uhlazeném světě salonů 19.stol, kde ale slova bolí více než rány pěstí. Konec filmu je oproti předloze (knize, protože film vznikl na základě divadelní hry takže jde o tzv. adaptaci na druhou:-) pozměněn a činí z Catherine mnohem krutější postavu. ()
(1001) Možná se mi to jen zdá, protože poslední tři dny omdlévám při každém pokusu o vstání z lože, ale tohle je velmi dospělá a emancipovaná látka! Nejen na dobu svého vzniku, řekla bych. Olivia i Montgomery i představitel pana otce jsou ve svých rolích velmi přirození a přesvědčiví a to zejména v té mimoslovní části svého projevu. Chůze do schodů od dívky, která doufala, že bude od jejich tíhy již navždy osvobozena, je velmi srdcervoucí. Docela zajímavě mi přijde, že tento film je ve svém vyznění mnohem více nadčasový než Wylerův předchozí ("současný") film Nejlepší léta našeho života. V Nejlepších letech se totiž zaobíral vnějším zásahem do běhu lidského života, který představuje válka, což je pro mě téma nepochopitelné a nepostihnutelné a nemůžu o něm příliš rozumovat. V Dědičce se jedná o velmi univerzální střety sobeckých částí lidské povahy a zejména potom o rozporuplný (týrající i ochranitelský) vztah otce ke svojí dceři srovnávané s nedostižnou modlou v podobě dávno mrtvé matky. Řekla bych, že jde skoro o učebnicový příklad toho, co se v Ženách, které běhaly s vlky, popisuje jako souboj ženy s vnitřním dravcem ("Modrovousem"). Dívka na prahu dospělosti si musí uvědomit sílu všech mocností kolem sebe (a v sobě) a složitě a bolestivě pochopit, které z nich jí chtějí ublížit a jak je musí zpracovat, aby sama mohla růst a žít. Ale jedů, které do svých dětí pouštějí rodiče, se zbavuje nejhůře. -"Yes, I can be very cruel. I have been taught by masters." ♥ ()
Film o prozření jedné tiché, otcem ponižované dívky. Catherine poslouchá svého otce na slovo a je jí líto, že ji stále srovnává s dokonalou matkou a nemá ji příliš rád. Na plese se zamiluje do pohledného mladíka, její otec je však přesvědčen, že ji mladý muž chce jen kvůli dědictví. Vezme proto svou dceru do Evropy, aby se odloučením prokázalo, zda vztah za něco stojí. Po návratu láska obou trvá a Catherine se rozhodne s Morrisem utéct. Samozřejmě by tím o dědictví přišla. Blíží se noc, kdy mají útěk provést a Catherine stále čeká na slíbený kočár ... ()
Celou dobu se člověk dívá na zdánlivě tuctový příběh, který ovšem od podobných limonádových melodramat odlišují hlavně krásně napsané a zahrané postavy (všechny!)... A potom přijde ten konec, silný a odvážný a spravedlivý, a je zkrátka jasné, že Dědička je stoprocentní klenot. Nejednomu divákovi navíc určitě nasadí brouka do hlavy, protože se bude sám sebe ptát, jestli to celé nemohlo dopadnout jinak a jestli by se on zachoval stejně, nebo ne. A to mám rád. ()
Galerie (25)
Zajímavosti (8)
- Hlavní postava byla nabídnuta Ginger Rogers, avšak ta odmítla. (SeanBean)
- Rozhlasová verze příběhu byla vysílána v roce 1950, namluvila ji Olivia de Havilland. (SeanBean)
- Henry James se při psaní novely „Washingtonovo náměstí“ inspiroval skutečným příběhem mladého herce, kterého znal. Ten se oženil s nepříliš atraktivní, ale za to movitou slečnou jen z prospěchářského důvodu. (SeanBean)
Reklama