Jezábel

Nikdy som nebol fanúšikom neobvyklej krásy veľkých očí Betičky a Žoán, takže nechápem, čo na Julii tí chlapi v New Orleans videli. No a ako dobový divák by som bol čisto z povrchného hľadiska fanúšikom úplne iných dám, napríklad v konkurenčnom filme sa promenadujúcej klasickej krásky Vivien Leigh. Niežeby Bette nehrala ako o život a Wyler nebol najlepším hollywoodskym remeselníkom možno všetkých čias. Všetko je na svojom mieste, nie je čo dodať. Presne takto má vyzerať inteligentný film zlatej doby Hollywoodu, ktorých v pomere obrovského množstva vtedy v ateliéroch natočených filmov až zas tak veľa nebolo. Skôr naopak. Buďme radi, že vieme, ktoré sú to. Je zaujímavé, že kritika sa časom viac prikláňa k Jezebel, ako ku Gone with the wind. Aj keď hlavne dráma a romantika, svoje miesto tu má aj realizmus. (29.06.2013)

Vlastne jediný problém toho filmu je, že existuje Juh proti severu. Toto je niečo veľmi podobné, iba namiesto vojny tu zúri pandémia. Bette Davis je ako rozmaznaná mrcha skvelá a všetci ostatní jej zdatne sekundujú. Začína to ako celkom sranda, no postupne to temnie až k mimoriadne silnému záveru. Väčšinou ide o komornú záležitosť, no tých niekoľko minút epických záberov na chorobou zmietaný New Orleans sú úžasné. Pokojne to mohlo mať o hodinku viac, pretože toto je presne jeden z tých filmov, pri ktorom som nechcel aby skončil. 10/10 (07.11.2020)

Na svou dobu zcela mimořádný film. Stačí vyjmenovat režie, kostýmy, hudba, herecké obsazení. Opravdu škoda, že film není v barvách, protože zde by tomu barva ještě hodně dodala. Postava Jezebel je svou povahou tak trochu Scarlett v podání Bett Davisové. Herecký projev Davisové ale převažuje všechno, co nám televizní inscenace Scarlett nabízejí. Nejsilnější momenty filmu: Návštěva plesu v rudých šatech a následná hádka, shledání Julie s Prestonem v momentě kdy je ženatý a ona to neví a samozřejmě závěrečná scéna, kdy Julie chce doprovázet Prestona na poslední cestu a prosí Amy o svolení.“ Poslední záběry, kdy Julia odjíždí s průvodem smrti, aby splatila své hříchy, mají silnou emocionální rovinu. Zajímavostí je obsazení mladého Henryho Fondy, hvězdy poválečné kinematografie. 83% (03.07.2011)

Poté, co Bette Davis nedostala hlavní roli v Jihu proti Severu, měla o důvod více, aby se soustředila na konkurenční jižanský velkofilm - Wylerovu Jezebel. A kam se na Bette Davis hrabe Scarlett? Bettina postava je zde mnohem radikálnější, svéhlavější, vášnivější a hlavně přesvědčivější. A pak - Henry Fonda jí sice zdatně sekunduje - , ovšem toto je hlavně a především film velké Bette Davis, která si svého druhého Oscara odnesla naprosto zaslouženě. Snímek je výborně zrežírovaný, krásně nasnímaný, velmi dobře hudebně podbarvený a dodnes nesmírně působivý. Omamných pohledů Bette Davis si užijete možná o něco více v Hořkém vítězství, její nejsložitější postavu doslova a do písmene biblické Jezábel nám ovšem nabízí tento Wylerův skvost. (25.08.2006)

Jsou klasiky, které nezestárly dobře a Jezábel k nim patří. Má sice na režijní stoličce Williama Wylera, který z ní chvílemi dělá až nezměřitelný velkofilm, má Bette Davis, která potvrzuje status legendy, když jen pozvednutým obočím přehrává i takového velikána, jakým byl Henry Fonda. Jenže má také nepříjemně povrchní pozlátko, zvrat založený na barvě šatů, který nejen vzhledem k černobílé paletě materiálu, ale i kvůli archaičnosti nezafunguje - a v první řadě má hlavní hrdinku, která se má kát ve chvílích, kdy se sošní muži okolo ní chovají daleko hůř než ona. Tenhle aspekt působí při sledování až fyzicky nepříjemně a protože paralely devatenáctého a dvacátého století už dnes nevyzní požadovaným způsobem, zůstávám u střídmějšího hodnocení. (29.10.2023)