Posádka v ohrožení

Kultovní film mého dětství spatřený na školní povinné návštěvě kina. Jako socialistického žáka mne film uhranul. Na velkém plátně nervy drásající scény, které malé dítě uvyklé veselým pohádkám a světovému míru prostě šokovaly. Ruské filmy mají vždy příklon neskrývavě zobrazit lidské utrpení a krev. A tak dodnes si hlavně vybavuji jako všichni moji vrstevníci scénu, kde veškerým oblečením nabalený hrdina jde za letu a mrazivé venkovní teploty opravit díru v letadle. Film má delší stopáž a je někde uváděn jako dvoudílný. Rozdělen přesně na část seznamovací s postavami a na část katastrofickou, akční. Jak bývá u katastrofických filmů zvykem (např. Skleněné peklo). Po zhlédnutí filmu jsme měli napsat slohovou práci jak na nás film zapůsobil. Napsal jsem tenkrát vlastně svojí první filmovou recenzi. (20.12.2016)

Asi som mal zbytočne malé očakávania. Nenaplnili sa. Som prekvapený, ako je tento sovietsky film na svoju dobu moderne poňatý, nielen svet uhladených moskovských pilotov lietajúcich na vtedajšiu socialistickú éru moderných prúdových Tupolevoch Tu-154, ale aj angličtina v hubách pilotov a letušiek, zábery z európskych veľkomiest, celkom otvorené medziľudské vzťahy či nadčasová psychológia postáv. Samozrejme, späť do socialistického sveta nás vracajú hlášky na letiskách - odlet do Baku, Taškentu, Kyjeva, Usť-Kameňogorsk - všetko svetové letoviská :-) Predstavovací úvod je nadmieru dlhý, činí oveľa viac ako zvyšná katastrofická časť, na druhú stranu ale musím podotknúť, že nenudí. Ústredné postavy sú sympatické, ich naturely majú hlavu i pätu a divák je dobre naladený, čo sa stane s ich osudmi. Katastrofická časť ma milo dostala - tie výbuchy, práca s modelmi, horiace budovy, valiaca sa horiaca ropa, rôzne špeciálne efekty na zemi či vo vzduchu - to muselo stáť hromadu rubľov. Samozrejme, nejaké chybičky, pri ktorých sa divák neubráni úškrnu, sa objavia - to keď pri daždi steká voda v strede kamery alebo občas krkolomný strih. V sumáre ide ale o poctivú filmárčinu, žiadna fušerina, a to treba oceniť. (07.12.2023)

Filmu asi nejvíc ublížila jeho délka, proto byl dokonce v televizi vysílán jako dvoudílný, z toho důvodu se první část, zabývající se profily jednotlivých pilotů a letušek stala poněkud nestravitelnou (nakonec o něco podobného se pokusil Friedkin ve Mzdě strachu a produkce mu začátek filmu s profily hrdinů brutálně sestříhala). Druhá část už má švih a pominu-li některé technické nedostatky, tak i spád. Co se týče oprav Iljušina během letu - nehodlám to komentovat, ani kritizovat, protože nejsem odborník a nikdo mi dodnes neřekl kategoricky: "Tohle je pitomost, prakticky to není možné!" Oni ani opěvovaní Američané ve svých filmech nelítali vždycky s letadly tak, jak by se mělo a dělali s nimi věci, které postrádaly logiku. Takže i když to nejsou čisté čtyři hvězdy, dávám je, snad i z nostalgie, na kterou snad už mám trochu právo. (31.05.2009)

Tenhle film se těžko hodnotí. Ty tři hvězdy jsou nejspíš dost nadnesené, ale bavila jsem se. I když asi jinak, než si tvůrci představovali. Sovětský pokus o akční katastrofický film sice díru do kinematografie neudělal, ale některé scény (start letadla z letiště ohrožovaného explozí nebo oprava letadla za letu) jsou prostě nezapomenutelné. (07.02.2009)

"Sovětský" katastrofický thriller mi poměrně silně utkvěl v paměti (a to už je pěkně dlouho, co jsem to viděl). Po trikové stránce mě chvílemi i pěkně překvapili. Nápad filmu nebyl špatný, ale něco tam skutečně přeháněli (oprava pláště letadla za letu... No já vám nevím... atd.). Po celkem nudném začátku víc než svižný filmeček, u kterého se posedět dalo. (19.01.2004)