Mrs. Miniver
Režie:
William WylerKamera:
Joseph RuttenbergHudba:
Herbert StothartHrají:
Greer Garson, Walter Pidgeon, Teresa Wright, Dame May Whitty, Reginald Owen, Henry Travers, Henry Wilcoxon, Christopher Severn, Clare Sandars, Brenda Forbes (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Tento pamětnický snímek o Angličance, která čelíc hrůzám války dál pěstuje své výstavní růže, zahrál na vlasteneckou strunu americkému publiku a stal se kasovním trhákem č. 1 roku 1942. Greer Garsonová utěšující vyděšené děti v bombových krytech či zajímající nepřátelské vojáky předvedla v titulní roli impozantní oskarový výkon. Když Hilter se zdál ďáblem, paní Miniverová andělem... (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (41)
narodovecka snimka ktora vyraza dych aj po sestdesiatich rokoch. strhujuci vykon hlavnej hrdinky alebo vynikajuca rezia williama wylera- pri kazdej sirene som tajil dych robia s pani miniverovej jeden z najlepsich filmov vsetkych cias. velmi silny film. patos, britsky prizvuk, caj o piatej a hlboke posolstvo. ()
Celý film je velmi pohodový, obsahuje spoustu příjemné romantiky a decentního humoru. Postupně se však začne válka dotýkat i hlavních postav, a to čím dál častěji, silněji, stále víc jde ze snímku cítit nástup dramatu. A na konci diváka čeká emoční maximum…a také řádně propagandistický závěr (dodatek pod The End je dost mimo mísu), který publikum už docela nepokrytě citově vydírá. Ale i přes tuto ne úplně zvládnutou tečku a určitou naivitu, která provází snímek po celou jeho dobu, jde o velmi dobrý film, který si zaslouží silné 4*. ()
Průměrné melodrama plné klišé, ovšem s několika silnými scénami (působivý je zejména výjev z rodinného bunkru během bombardování), celkem zdařilé jsou i některé dialogy. V druhé polovině filmu nabírá na síle propagandistická linie, která se snaží ukázat, že válečné úsilí stmeluje dohromady všechy třídy britské společnosti, od aristokracie (lady Beldonová) přes vyšší střední třídu (paní Miniverová a její idylická rodina) až po nižší vrstvy (služebná Miniverových a její snoubenec). Skutečnost, jak jí dokumentuje "Válečná deník" George Orwella však byla diametrálně odlišná: Orwell se dokonce domníval, že arogance a sobectví vyšších vrstev, které nepolevily ani za války, povedou zákonitě k revoluci... ()
Nádherné působivé Wylerovo lidské dílo, silně protiválečný snímek, který zároveň pozvedá a vyzdvihuje Anglickou povahu a jejich smysl pro povinnost. Konec jen podtrhuje nesmyslnost války a pomáhá morálce v boji za správnou věc. Garson je ve své roli skutečně skvělá, ostatně všechny postavy působí velice příjemně. Naprosto kouzelná je pak Teresa Wright, kterou jsem si ostatně jako v každém jejím filmu, zamiloval od první vteřiny. Více než zasloužený Oscar. ()
Vôbec sa nečudujem, že u amerického publika spôsobil tento film taký poprask. Na prvý pohľad ide síce o takú klasickú vojnovú melodrámu s častým klišé, no medzi riadkami je toho podstatne viac. A to čo je medzi riadkami útočí na city diváka plnou silou, hlavne scéna z bunkru a deťmi bola z tohto pohľadu veľmi silná, na také niečo vnímavejšia a citlivejšia povaha len tak nezabudne. No popritom sa nezabudlo ani na občasný humor a hlášky, ktoré ani po rokoch nestratili nič zo svojho kúzla. Veľká spokojnosť. Slušný nadpriemer. 80/100 ()
Galerie (57)
Zajímavosti (11)
- Během natáčení došlo k útoku na Pearl Harbor, scénář se přepisoval a aktualizoval a závěrečné kázání v poškozeném kostele psal Wyler spolu s Henrym Wilcoxonem, který představoval vikáře, až noc před natáčením. Jeho síla byla taková, že ho prezident Roosevelt nechal přeložit do mnoha jazyků, vytisknout a distribuovat spojencům. Dnes film samozřejmě působí dost sentimentálně, ve své době ovšem splnil svůj účel měrou vrchovatou. Přesto vůči němu Wyler později pociťoval jisté rozpaky. Bezprostředně po jeho dokončení totiž narukoval k letectvu a přímý kontakt s válečnou realitou ho přiměl k následující úvaze: „Film se otřel jen o povrch války. Nemyslím tím, že by byl špatný, byl jen neúplný.“ (Zdroj: Letní filmová škola)
- Pokračování, odehrávající se po Dnu vítězství, vzniklo pod názvem The Miniver Story (1950). Obsazení hlavních rolí bylo stejné, jen zmizela postava nejstaršího syna Vina, protože jeho představitel Richard Ney byl v té době už bývalým manželem Greer Garson. (NinadeL)
- V roce 2009 byl film zařazen do Národního filmového registru jako kulturně, historicky a esteticky významný a určený k zachování na věné časy. (Terva)
Reklama