Prázdniny v Římě

Svěží, vtipné, opravdové, podpořené vynikající hudbou. Současní tvůrci romantických matlanin by si měli tento film povinně pouštět na seminářích a z úcty k filmovým fandům neprodukovat nic, co by Prázdninám v Římě nesahalo alespoň po pás. I takový film by totiž v dnešní době vynikal, jelikož Prádzniny jsou skvostem. Love story za tři Oscary, bravo! (25.03.2009)

Bez debat ten nejkouzelnější turistický průvodce s tím nejvroucnějším, nejmilejším a nejjiskrnějším turistickým tandemem, jaký kdy křižoval ulice Věčného města. Jestliže bych do této chvíle (čistě hypoteticky) pochyboval o Wylerově velikosti, po zkušenostech s Prázdninami, které si ten trošku omletý statut absolutní klasiky zaslouží všemi deseti, bych se z takového dočasného pomýlení rozumu musel otřepat rychlostí blesku. Věřte mi, je to nádherný film - a navrch s výborným a ostatně i rozumným zakončením. (22.03.2009)

Mám rád romantické filmy, které stavějí na kouzlu jednoho dne (Prázdniny v Římě), jedné společné noci (Před úsvitem), anebo společných vzpomínek (Casablanca) - tedy na prchavosti a nenaplněnosti. Mnohem méně radosti nalézám v romantice happyendů, co klamou, že vytržení takových zázračných okamžiků lze protáhnout na celý život (Pretty Woman, Snídaně u Tiffanyho). To pak po závěrečném polibku samozřejmě musejí rychle následovat titulky, aby snad iluzi splynutí nenarušil všední den. Prázdniny v Římě takto nelžou. Takový nevylhaný sentiment - navíc takto dobře okořeněný humorem - je na filmovém plátně opravdu k pohledání (22.10.2007)

Od scény, kdy se "princezna" rozhodla ostříhat, se mi její představitelka - jinak jedna z nejkrásnějších hereček co kdy byly natočeny na kameru - totálně přestala líbit. Prostě jí to více seklo s dlouhými vlasy - s ofinou vypadala téměř jako Hillary Swank ve filmu Kluci nepláčou (hrála tam kluka). Další asi jediné větší minus shledávám ve faktu, že první hodinu mne Prázdniny v Římě bezvadně bavily, ale poté jsem až do konce co pět minut koukal na hodinky a potěšit mne dokázaly jen opravdu vtipné scény jako ústa pravdy nebo polévání kolegy čajem :-). Ale jinak moc fajn: konec překvapil, kamera výborná, herci perfektní... jo a o Gregorym Peckovi jsem si myslel, že je to Cary Grant!!! Shame on me... no ale ještě řekněte, že každý vypadá úplně jinak! (06.01.2010)

"Charmed..." No a čeká nás pár superlativů, takže: 1) William Wyler - vzal slušný scénář, povedl se mu jeden z nejšťastnějších casingů v historii kinematografie, když místo Elizabeth Tylor a Caryho Granta (tohle spojení zní taky lákavě, ale pochybuju, že by mohlo být byť jen stejně magické) obsadil do hlavních rolí Pecka a Audrey. Prosadil si, aby byl celý film natočený v ulicích Říma (podobně jako tehdy v Itálii dominantní neorealismus) - což bylo tehdy v Hollywoodu VELICE neobvyklé. 2) Gregory Peck - těžko si v roli novináře-gentlemana představit někoho jiného. Peck je správnou měrou charizmatický a důstojný, přitom (i když byl v té době jednoznačnou hvězdou on) zcela nesobecky nechává po svém boku zazářit: 3) Audrey Hepburn - jen za ni bych tomuhle filmu dal z fleku pět hvězdiček-kdykoli se plátně objeví, roztáhne se mi na tváři úsměv od ucha k uchu, tak je krásná a rozkošně milá... když k tomu ještě prohodí nějakou repliku svou úchvatnou královskou angličtinou, pokoušejí se o mě mdloby a měnil bych cokoli za možnost být Joem Bradlym... ty oči!...ten úsměv!... No radši končím... Strašně milý příběh, nenásilná romantika, která je o to dojímavější, že je jen v náznacích. A ten konec... 100% (18.06.2006)