Dlouhá míle

Vkusný, nevlezlý seriál, který možná bude náhodnému divákovi připadat poplatný době, což do jisté míry samozřejmě i je. Seriál jsem dokoukal do konce a zaujaly mne poctivé a především velmi příjemné herecké výkony tehdejších mladých herců jako Skopal a Čenský. Nevím do jaké míry seriál přináší realistickou autentičnost atletického sportu divákovi, jelikož atletice nerozumím, ale i tak jsem nějakým způsobem vycítil, že je to dobře znázorněno. Krom všeho mi nejvíce imponovalo, že scénář seriálu je velice zručne napsán a tím pádem díky tomu je to skutečně tedy žánrově seriál narozdíl od dnešních komerčních paskvilů. Závěr seriálu byl velmi poutavý a přinesl i zajímavou myšlenku a sice myšlenku efektivního sportovcova odchodu na vrcholu, ba co víc i myšlenku rozpoznání důležitých životních situací nejen pro něho samotného, ale i co se týká pomoci člověku druhému, kdy člověk život již pojímá celistvě a ne jako pouhý okamžik skoku přes švédskou bednu a případně jím vyvolanou, avšak postupně vychládající slávu. (16.08.2011)

Pro mne nejlepší český (československý) seriál všech dob. Excelentními hereckými výkony překypující podívaná. Zejména musím vyzdvihnout Petra Čepka, Svatopluka Skopala, Josefa Větrovce, Jana Čenského a Radoslava Brzobohatého (takže skoro všechny z hlavních postav :D). Hudba Karla Svobody a ústřední song, který nazpíval Ladislav Křížek, pouze vyšperkovávají již tento tak perfektní unikát. (22.07.2009)

Vynikající seriál, oficiálně si sypu popel na hlavu za to, že jsem za nejlepší Adamcovo dílo považoval Sanitku, Dlouhá míle je minimálně na stejné úrovni a hlavně absolutně bez politky, když to člověk srovná např. s Poslední sezonou kde také byla jakási snaha o podobné téma, tento Adamcův seriál vyhrává přesně tam kde onen hokejový epos naprosto selhal, tj. 1) Ve Dlouhé míli jde primárně o sport a ne o rodiné poměry údržbáře stadionu, drogově závislou přítelkyni sázkaře a podobné nesmysly, 2) Samotný sport vypadá velmi autenticky, včetně plných stadionů, sportovních komentářů, tréninků apod., 3) Chování postav je věrohodné, uvěřitelné a výborně zahrané a konečně 4) Seriál dokáže diváka naprosto pohltit a fandí hlavnímu hrdinovi podobně jako tomu je třeba u série Rocky. Podotýkám, že už vůbec nemohu srovnávat s naprostým brakem, který se dnes natáči v příšerných kulisách a který je celý založen na partnerských rošádách ve stylu "škatulata, hejbejte se". Adamec dnes bohužel točí právě toto a bohužel to pořád lidé sledují. Právě u seriálů je přesně vidět, že před rokem 89 šlo spíš o kvalitu, jedinou vadou na kráse sice často byla propaganda, dnes jde ale prakticky výhradně jen o bezhlavé honění sledovanosti. Jinými slovy...kdo chce dnes vidět něco pořádného, musí chtě nechtě zašmátrat v archivu. (24.05.2009)

Skutečně velkorysý a dynamický projekt Československé televize z atraktivního prostředí, s jasným dramatickým obloukem i životnými postavami. Samozřejmě, tu výchovnou apelativnost a jemně moralizující tón je třeba občas překousnout, avšak nakonec ve sportovní tematice je otázka fair play a přátelských obětí aktuální i dnes, takže není důvod skřípat zuby. Daleko zajímavější než praktiky v atletickém družstvu je především vnitřní krize hlavní postavy, jejíž pád na dno je podán uvěřitelně a nebojí se tnout do živého (v tomto ohledu je první polovina seriálu ve srovnání s dobovou televizní produkcí skutečně působivá). Cesta zpět na vrchol bohužel už tak přesvědčivá není, čím dál více se zaměřuje na konstruované momenty, následováníhodné postoje postav, na méně důležité vztahové vložky, které se společně s několika zvraty někdy dostávají blízko úrovni Adamcova pozdějšího pokusu Pojišťovna štěstí a ani ta běžecká klání už nemají takový drajv a napětí. Přesto i zde se stále objevuje dost dobře napsaných momentů a závěrečný maratón je důstojným vyvrcholením celého příběhu. Výsledný mírný dobový nadprůměr přesto zaokrouhluji nahoru a to především díky vynalézavé a občas značně sugestivní kameře a výtečnému hudebnímu doprovodu Karla Svobody, který dodává závodním scénám neskutečný náboj a na dlouho uvízne v hlavě. Právě tyto dvě složky dělají z Dlouhé míle skutečně plnohodnotný seriálový zážitek, který úspěšně vzdoruje i onomu čtvrstoletí od svého vzniku. (31.08.2013)

Ještě než se režisér Jiří Adamec umělecky naplno rozvinul v režírování estrád a ,,zábavných" pořadů na Nově a než různé ty Cesty domů a Pojišťovny štěstí odhalily jeho skutečný talent, natáčel kdysi před sametovou revolucí řemeslně kvalitní, byť mnohdy na ideologickou objednávku vznikající televizní seriálové projekty (vzpomeňme především propagandou skrz na skrz prosáklé Rodáky, ale i dobovou ideologií mírně čpící Sanitku). Dlouhá míle pak vlastně v ohlédnutí rekapitulujícím jeho uměleckou tvorbu patří k tomu nejlepšímu, co tento tvůrčí duch kdy natočil. Pokus o vhled do psychologie vrcholového sportu podpořený řadou ucházejících hereckých výkonů (ale i sportovních - kupříkladu sekvence z posilovny Svatopluka Skopala či inscenované záběry z atletických závodů, které vypadaly hodně autenticky), trochu překvapivý casting a tři zajímavé skupiny herců - skuteční charakterní herci (autentický Čepek, Radoslav Brzobohatý, ale koneckonců i představitel hlavní role Svatopluk Skopal...), režisérovi oblíbenci (především Jan Čenský obsazený už ve Zkouškách dospělosti) i herci-neherci a nakonec i herečtí bafuňáři (Petr Haničinec, Jan Teplý ...), kterým jsem jejich hrdiny vlastně věřil ze všeho nejvíce, protože v podstatě nikdy nic jiného než bafuňáře nehráli... Jiří Adamec prostě umně kolaboroval jak s minulým režimem, tak i s tím současným. Všichni komentátoři, kteří si tady na čsfd tak často stýskají nad tím, jaké že se dříve před rokem 1989 točily duchaplné seriály a co že se točí dnes, by si měli uvědomit, že je všechny točí dokola stále jeden a tentýž člověk... (09.08.2011)