Dlouhá míle

Skutečně velkorysý a dynamický projekt Československé televize z atraktivního prostředí, s jasným dramatickým obloukem i životnými postavami. Samozřejmě, tu výchovnou apelativnost a jemně moralizující tón je třeba občas překousnout, avšak nakonec ve sportovní tematice je otázka fair play a přátelských obětí aktuální i dnes, takže není důvod skřípat zuby. Daleko zajímavější než praktiky v atletickém družstvu je především vnitřní krize hlavní postavy, jejíž pád na dno je podán uvěřitelně a nebojí se tnout do živého (v tomto ohledu je první polovina seriálu ve srovnání s dobovou televizní produkcí skutečně působivá). Cesta zpět na vrchol bohužel už tak přesvědčivá není, čím dál více se zaměřuje na konstruované momenty, následováníhodné postoje postav, na méně důležité vztahové vložky, které se společně s několika zvraty někdy dostávají blízko úrovni Adamcova pozdějšího pokusu Pojišťovna štěstí a ani ta běžecká klání už nemají takový drajv a napětí. Přesto i zde se stále objevuje dost dobře napsaných momentů a závěrečný maratón je důstojným vyvrcholením celého příběhu. Výsledný mírný dobový nadprůměr přesto zaokrouhluji nahoru a to především díky vynalézavé a občas značně sugestivní kameře a výtečnému hudebnímu doprovodu Karla Svobody, který dodává závodním scénám neskutečný náboj a na dlouho uvízne v hlavě. Právě tyto dvě složky dělají z Dlouhé míle skutečně plnohodnotný seriálový zážitek, který úspěšně vzdoruje i onomu čtvrstoletí od svého vzniku. (31.08.2013)

"Víš, co by to bylo, kdyby chlap z našeho baráku vyhrál Mistrovství světa? Přinejmenším by tady spravili výtah a vymalovali barák." I to je důvod fandit československýmu sportovci. Já mám sport rád, vášnivě ho provozuju, se zájmem se na něj dívám a tak jsem si seriál ze sportovního prostředí nemohl nechat ujít při premiéře v Československý televizi. Bylo tam všechno - hodní, zlí, talentovaní, pedanti, líní, přející, závidící, doping i běžeckej závod s tramvají. Co chtít víc? Možná špetku věrohodnosti, možná míň předvídatelnosti a možná o třicet kilo lehčího maratonce, ale já jsem se přitom rozhodně nenudil. (04.07.2021)

Seriál o pevném přátelství, touze závodit a nezdolné vůli z atraktivního sportovního prostředí atletů a jejich životů. Je to sice plné klišé a šablonovitých postav, ale kvalitní herecké obsazení a výkony Svatopluka Skopala a Jana Čenského projekt táhnou nahoru. Navíc Radoslav Brzobohatý se zde tentokrát objevuje v záporné roli. Zaujme i hudba Karla Svobody. (16.08.2011)

Překvapivě realistický seriál ze sportovního prostředí. Ostatně jako Nemocnice a Sanitka ze zdravotnictví. Sice je to místy sranda ne moc chtěná, ale oproti jiným žánrovkám ze současnosti je to paráda. Pro trouby, co tu napíší, jak je to pitomý: o pár bodů stouplo hodnocení, když se seriál dostal do povědomí atletů, takže na tom srandovním pobíhání přeci jen něco bude. Jeden z dílů plný příšerného Baselidese se teda skoro nedá vydržet, ale závěr je po těch strávených hodinách docela nezvykle příjemný. (03.05.2011)

Co je Rocky Balboa pro box, to je Ondra Vesecký pro atletiku. Až po pětadvaceti letech jsem se zase setkal s touto mou seriálovou láskou z dětství až začínající puberty. Dlouhou míli a příběh Ondry Veseckého jsem tehdy opravdu "žral". Dlouho jsem nedokázal dokopat se na seriál podívat znovu (díky repríze po dvaceti letech byl a je naštěstí k dispozici, dokonce na webu ČT), vždy jsem kouknul na první díl nebo jeho část a na sledování celku jsem si neudělal čas. Bohužel. Nebo možná bohudík. Díky tomu jsem se k němu dostal ve chvíli, kdy mi dokonale sednul a já zhltnul první díl, po něm druhý, pak třetí, čtvrtý, pak i pátý a šestý a šel v sedm ráno spát. Dlouhá míle mě chytla jako kdysi, jednoznačně ční nad ostatními seriálovými počiny československé nebo české produkce. Těžko uvěřit, že seriál byl natočený ještě za bolševika (vysílán byl asi o rok později) a má ho na svědomí ten, který je pro svou tvorbu pro komerční televize posledních dvacet let vysmíván. (08.08.2017)