Žena za pultem

Máte mne za blázna, že dávám plný počet hvězdiček? Nepokrytě přiznávám, že tenhle seriál jsem viděl v TV když mi bylo 15 a zrovna jsem byl prvním rokem na učňáku... jako Prodavač (sice elektrotechnického zboží, ale pořád prodavač), a proto mne tento seriál nesmírně zaujal, protože se týká mojí profese, kterou patrně budu po maturitě vykonávat. Chtěl jsem se podívat, jak to chodilo za komunistů ve kšeftě, a musím smutně konstatovat, že prodavač, to byl tehdy NĚKDO, kdežto dnes je to ten hejpočkej a zákazníci považují za trapné jej vůbec oslovit, a jakmile se dozvědí, co potřebují, okamžitě utíkají od prodavače co nejdále... Já to zažil při praxi, takže vím, o čem mluvím. A tak dávám pět hvězdiček hlavně jako poctu všem prodavačům, kteří byly za komunismu oblíbení a kdo měl za známého prodavače, ten byl hvězda a každý si prodavače předcházel, jen aby dostal podpultovku. Pět hvězdiček pro všechny prodavače! (30.04.2007)

Jaroslav Dietl si ještě stále umí neskutečně pohrát s jednotlivými charaktery postav a dnešní scénáristé seriálů se mají od něho co učit. Obsazení je pak v režii elitních herců, kteří odevzdávají maximum. Jenže co bylo tenkrát už neplatí dnes a některé vymoženosti tehdejší doby budí pousmání, protože třeba o běžné dovolené k moři je zde nakládáno jako se vzácným zbožím. Nejvíce mě baví scény, ve kterých je v záběru zboží, ten rozdíl oproti dnešním atraktivním obalům a hlavně cenám je monstrózní. Má to něco do sebe vidět v téměř historickém seriálu jak se žilo tehdy a dnes. Podle mě si tento seriál tak nízké hodnocení nezaslouží, protože to by ho pak měly mít všechny ostatní filmy a seriály natočené za bolševika. A z čeho by například o Vánocích žily všechny televizní stanice, když by rok co rok neopakovaly pohádky, dramata a další filmy vzniklé za bolševického režimu. Mně přijde Žena za pultem úplně normální. Po řemeslné stránce je dobře natočena, ale je až příliš jednotvárná a tím vzniká, že jednotlivé epizody jsou snadno zaměnitelné. (20.12.2010)

Seriál o poctivé prodavačce Anně Holubové, která svým hřejivým jednáním zpříjemňovala zákazníkům nakupování. Pokud někdo poukazuje na to, že zásobování onoho obchodu bylo nadstandartně přehnáno, tak asi nikdy neslyšel o podpultovém zboží a směnném obchodě. Zboží bylo tehdy relativně dost, pouze se nedostalo do prodeje a bylo směňováno za něco jiného. Tak vznikaly paradoxy doby, kdy tehdy žádaný bycikl značky Favorit nikdy žádnou prodejní plochu nepoznal, ale všichni na něm jezdili. Sice to nic nemění na tom, že seriál je to slabší, ale já musím přihodit nějakou tu hvězdu kvůli fanatismu zdejších protisocialistických bojovníků, z nichž většina v té době ani nežila nebo maximálně za sebou tahala kačera. Je třeba si uvědomit, že v té době v tomto státě žili stejní lidé jako dnes, akorát dnes všichni popírají, že tehdy byli Jiskrou, Pionýrem či Svazákem. Já jsem tím vším byl, aniž jsem o to někdy projevil zájem. Prostě to byla taková doba. (09.12.2008)

Banány přivezou odpoledne...já vám zavolám. 1) Ve své době jsem tento seriál stejně jako většinu ostatních dietlovin považoval za hodně mizerný. Nudná kožená Švorcová si podávala ruku s agresivně svazáckou Bouškovou a ťulpasem Haničincem, zatímco v práci naslouchala Menšíkovu ideologickému školení o moderním socialistickém obchodu. Diblík Maciuchová poťouchle glosovala dění jako z Dikobrazu a vesele vážila ementál (!) a banány (!!) - pamětníci vědí, ostatní nechť se zeptají. 2) Ale odpad to, milí mladí přátelé, zcela určitě není. Dietl & spol. byli špičkoví profesionálové a úlitby režimu jsou dobře čitelné a tudíž nepříliš škodné. Dílo je silně dobově podmíněné, ano, ale odpad? 3) Až dojemně působí tehdejší představy o "potravinovém luxusu" - šiška imitace a levná francouzská brandy Napoleon. 4) Za pozornost stojí tehdejší sortiment i ceny. Šestnáctikorunová (za kilo) rajčata či čtrnáctikorunové pomeranče, stejně jako vlašák za 2,40 - přepočítejte si to ekvivalentem 1:8 (ve srovnání mezd) a hned se ukáže, jak dobře se tehdy žilo. (28.02.2011)

Z tvůrčí spolupráce režiséra Jaroslav Dudka a erbovního scénáristy Československé televize Jaroslava Dietla vzešla nejenom soap opera z nemocnice, tedy kdysi slavná Nemocnice na kraji města, která si přece jenom udržela jakous takou kvalitu v době hluchých normalizačních let, ale vzniklo i toto skvostné veledílo, tedy Žena za pultem, jejíž hlavní protagonistce se přezdívalo velmi výstižně Anna Prodavačka. Propagandistická série o tom, že pulty obchodů v socialistickém Československu doslova přetékají různorodým zbožím a že nakupovat je socialistickému člověku vlastně to nejvlastnější. Prodejna Pramenu, kde je zaměstnána naše Žena za pultem, je skutečně modelová, jen se ve skutečnosti jmenovala Tuzex a většina obyvatel do ní neměla přístup. To ale tvůrci trochu popletli. Kdo byl ve skutečném Pramenu někdy před rokem 1989, dobře ví... Režisér kultovního, patrně jediného československého sitcomu Taková normální hrdinka, se prostě tentokráte zaprodal...ale nestalo se mu to naposled...vzpomeňme jeho pozdější dělnickou odyseu Synové a dcery Jakuba skláře... (07.12.2010)