Žena za pultem

Seriál vůbec nepatří mezi extrémně "rudé", jak tady spousta uživatelů píše. Myslím si dokonce, že se mladá generace dívá na Ženu za pultem s předsudkovým odporem, aniž by viděli alespoň jeden celý díl (vlastně by mě docela zajímalo, kolik ze čtyř a půl tisíce hodnotících Dietlův seriál vůbec vidělo), ale to už je zkrátka na csfd zvykem. Viděl jsem všech dvanáct dílů a musím říct, že oproti novým televizním výplodům (Cesty domů, Ordinace, Ulice...) se jedná o kvalitně napsanou, zahranou a natočenou produkci! Samozřejmě chápu, že leckoho nemusí bavit osudy obyčejných zaměstnanců prodejny a jedné zásadové prodavačky z lahůdek. Taky vidím spoustu chyb, které seriál má (nacpaná prodejna v roce 1977 je opravdu pohádkou a postava Jiřiny Švorcové je někdy absolutně neuvěřitelná). Největším problémem je však milenecká dvojice Švorcová-Haničinec. Haničincův statik je tak nesnesitelně nevykreslená, temná postava a za celých dvanáct dílů se o něm dozvíme jen to, že žije s otcem a miluje Annu Holubovou! Ale klady převažují. Baví mě časové dělení seriálu i soustředění se na vedlejší postavy. Baví mě herci v čele s Menšíkem, Maciuchovou či Hanzlíkem. Nebaví mě však automatické, zmedializované odmítání seriálu jako komunistického braku! (10.04.2011)

Bez ideologickyho nanosu, docela zajimave vystavenej serial, rovnomerne se soustredici jak na mikrosvet prodejny, kde ma kazda lidska soucast nejakej osobni pribeh,, tak na zivot hlavni hrdinky. S kazdym rokem je to porad zajimavejsi studijni material. Herecky to taky neni uplna traga, i kdyz prijmout Svorcovou jako symbol emancipovanyho zenstvi, za kterym se jen hrnou chlapi, neni uplne snadny. Ale teda chvilema to je propagandisticky fakt hard a slyset z Mensikovejch usi, jak rozbijel kapitalisty, fakt boli. Ze to pak zobrazuje totalne fiktivni antirealitu socialistickyho hospodarstvi, samozrejme nejde zapomenout. (08.03.2014)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)

Docela nechápu co na tom všichni máte? Vždyt je obyčejný seriál o prodavačce ze samoobsluhy ,které se hroutilo manželství. Nejspíš vám vadí postava Jiřiny Švorcové ,protože je to komunistka no a co? Tady působí naprosto v pohodě. A nebo vám asi nejvíc vadí plný krám zboží? Já vyloženě samoobsluhu ze 70.let nepomatuju (byl jsem ještě mimi) ale v 80 .let ty krámy opravdu byli plný zboží ano nebylo od každýho 10 a víc druhů ,ale tak 2-3. Nebylo tolik uzenin a masa ,ale bylo tam všechno. Kdo jezdil na dovolené do Rumunska ,mě dá za pravdu ,že tady byl blahobyt. Tam byla těžká bída. Krámy prázdné maso žádné v samoobsluze byl jen hajzl papír ,víno či jiný alkohol ,sardinky to byl asi hlavní sortiment co tam bylo k máni a ten zbytek čehož bylo hodně poskromnu. To jen pro srovnání že tady jsme se měli relativně dobře. (30.12.2007)

myslím, že koncepce seriálu je zdařilá. každý měsíc příběh jednoho z "osazenstva"+ kontinuální příběh hlavní hrdinky. herecké výkony jsou vcelku dobré a příliš se nevymykají dobovému průměru seriálové tvorby. odmyslíme li si tendenční pokřivenost, která se ostatně objevuje ve velké části normalizační kinematografie..a nejedná se jen o zjevnou propagandu, ale o většinu filmů z té doby, je to docela normálních 12 příběhů o lidech zaměstnaných v potravinách. bral bych to spíš jako usměvavý polodokument o tom, co tehdejší společnost považovala za problém a co za luxus a to i v nemateriálním smyslu........mmch. ta prodejna prý stála na dnešním nám. 14 října na Smíchově a když se netočilo, tak se tam dalo i nakoupit /ono by se to stejně zkazilo/, i když podle mě si tam nakoupil tak max. štáb. (09.05.2009)