Cirkus Humberto

"Utichlo náměstí, jakoby náhle s tím, plakáty déšť strh z nároží a poslední aplaus už ztich. Dálky jsou šňůry měst, ve tvářích brázdy cest. Dědictvím dávným spoutaným své poselství zas dál šli nést. Čas tuhle štaci už svál, zmizel klaun i principál. Rozvážej světem úsměvy dětem, tuším, co žene je dál. Krev toulavá svá kouzla má, má moc pár křídel dát, jak vítr z hor se hnát. Krev toulavá svá kouzla má, má moc i brát i dát, má sílu pouta rvát. Ticho tu vládne zas, do duší nám pad mráz. Kdy se však z dálky vrátěj zpět, tak to vím jen já a pan Bass." *** (27.01.2018)

Cirkusácká sága plná taškařic a akrobatických čísel, ovšem laděna spíše pošmurně do tragických událostí a právě v tom je síla tohoto seriálu. Za nejlepší díl považuji už hned třetí. Smrt Calra Humberta a Bernharda Berwitze jsem v dětství málem obrečel. Další smutné scény jako akrobat co se vrátí z války bez nohy, nebo jak Petr Berwitz po mrtvici naposled drezíruje na vozíku lipicány ,mně docela dojímaly. Taky skvělý je táta Malina v podání Josefa Kemra. Snad co bych vytknul je (ne)stárnutí některých postav a výběr herců jako potomků, například Oldřich Vízner hraje syna Jaromíra Hanzlíka a poslední tři episody by se klidně vešly do jedné. Při sledování seriálu vždy přestávám nadávat na cirkusy i když to co provádí zvířatům je neodpustitelné a proto do opravdového cirkusu nikdy nevlezu jen do seriálového. (03.09.2008)

Jsem úplně šokován tím, že seriál mohl být vůbec natočen, že papalášům na nejvyšších místech nedošlo, o co tady vlastně jde. Cirkus Humberto je vším jiným než oslavou pracujícího lidu. Putování po cizích, většinou západoevropských městech, teskné vzpomínání na dalekou, často i ztracenou, vlast je průhlednou metaforou života emigrantů komunistického režimu. I samotná titulní melodie mně neasociuje nic jiného. (15.10.2004)

Vyníkající adaptace Bassova románu a jeden z nejlepších československých seriálů vůbec. Příběh o lidech, kteří dali přednost těžkému životu před pohodlím, o lidech, kteří chtěli posouvat hranice svých možností, díky čemuž si jsou velmi blízcí a respektují se. Jediný zápor seriálu je obsazení některých herců, především herečky, která hrála manželku Václava Karase. Přece jen vedle Hanzlíka vypadala Kathy Kriegelová poněkud hřmotně. Kdyby se o role Heleny Berwitzové a její matky podělily Jana Preissová a Kattja Ruppéová - i vzhledem k jejich jisté fyzické podobnosti, seriálu by to jen prospělo. Takto Hanzlík vedle své partnerky vypadá jak střízlík... Inu daň za koprodukci se zahraničními televizemi... Jinake nezapomenutelný herecký koncert pánů z vozu č. 8, především Petra Haničince, kterého jsem měl díky seriálu o Jakubu skláři zafixovaného jako padoucha, a který v tomto svém seriálu napravil mé mínění o něm, tj. pochopil jsem, že je to PAN HEREC. Co se týče děje, samozřejmě se z knihy do seriálu nevešlo všechno, ale knize ani seriálu to nikterak neublížilo. Jen je škoda, že v závěru seriálu nebyl více vykreslen vztah Václava a Heleny poté, co ona odešla ke Kranzovi. Kdo zná jen seriál, má pocit, že to bylo manželství z rozumu, v knize je zřejmé, že po odchodu Heleny, kdy si psala s Vaškem dopisy, se ukázalo, že k sobě našli cestu. (24.03.2007)

Slyšte vyprávění z dob, kdy prabáby našich pradědů byly ještě dětmi...tak nějak zní ústřední slova hlasem Radovana Lukavského na začátku každé epizody jednoho z nejkrásnějších českých seriálů. Dojemný, místy úsměvný, místy pochmurný příběh o dlouhé cestě životem jednoho cirkusu. Bravurní česko-německé výkony opravdu celé plejády slavných jmen, nádherný příběh ale co hlavně zůstane, je geniální melancholická hudba K. Svobody! Jeden z vrcholů českých televizních seriálů. (05.10.2011)