Vražda vychovatelky (E02)

Druhý díl mi sedl o něco lépe a po pravdě bylo mi líto všech zúčastněných, neutěšené prostředí ústavu, poměrně dost zvláštní personál a mladincí grázlové.. Každý, kdo měl či má osobní potěšení s puberťákem, ví, o čem je řeč, v tomto případě je to zcela nepochybně o mnoho těžší.. Tvůrci se nechali inspirovat skutečnou událostí, nicméně scénář místy šustí papírem a nepovažuji za žádoucí následnou korekci příběhu.. Zatím nehodnotím, počkám si na další díly.. (14.10.2021)

Řemeslně, herecky i námětem by to bylo za čtyři hvězdy, ale prostě tohle  je inspirovaný případem sedmnáctiletého vraha Dominika Kalendy, který zavraždil vychovatelku a druhou přizabil v ústavu v Chrastavě a tady z něj udělali chudáčka div ne hrdinu, bojovníka proti sexuálnímu násilí.  Svět sice není černobílý a já v tom ústavu nebyl, ale moc bych nedal ruku do ohně za hovado, u kterého soudce zalitoval, že mu jako mladistvému nemohl dát víc než osm let. Taky na rozdíl od předchozího dílu autoři radši zbaběle v závěrečném dovětku neříkají nic o osudu aktérů, ale radši se sluníčkářsky zamýšlejí nad žalostným stavem ústavní péče a o tom kolik těch svěřenců je pod lékama. Co to má být? (13.09.2021)

Zatím to podle prvních dvou dílů vypadá, že se tento seriál bude zastávat mladistvých vrahů, násilníků a chuligánů a vinu bude házet na učitele, vychovatele a tak nějak na celou společnost. Doufám, že další díly můj dojem napraví. I když už teď se bojím dílu o hidžábu, dovedu si představit, na čí straně budou tvůrci stát. Dobrý komentář: mira007. (14.09.2021)

Kdyby byl Pelán charakter, po takovém podrazu za jeho zády, by musel z funkcí praštit...Neumím si představit jací lidé v takových ústavech pracují...  Případ se stal ve výchovném ústavu v Chrastavě na Liberecku v roce 1998. Ve skutečnosti se pachatel snažil zabít nejen vychovatelku, ale i její sestru. Aleš Pelán (L. Vaculík) obdrží knihu "Zápisky Malta Lauridse Brigga"  jde o výpověď mladého básník o osamělosti a existenciální úzkosti. (18.03.2022)

Dojem po dvojce: aha, ono jde o polopatické ilustrování hořkého stavu věcí. O epizodické pedagogické demonstrace žalostného statu quo ve školství na názorných, přehledných exemplech. Hm. Ono i jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... strojené. Raději bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání dramaturgové tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní formáty na půli cesty mezi edukací a zábavou, na hony daleko od umění? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (11.03.2022)