Ota Bubeníček

Ota Bubeníček (někdy uváděn i jako Otto Bubeníček) se narodil 31. října 1871 v Uhříněvsi u Prahy jako nejmladší ze šesti dětí učitele Josefa Bubeníčka. Jeho starším bratrem byl také malíř, grafik a loutkář Jindřich Bubeníček (1856 – 1935), synovcem ředitel chrámového kůru i učitel hudby Ladislav Bubeníček (1886 – 1939), synovcovou ženou byla zpěvačka Marie Nováková, a prasynovcem dirigent a překladatel Jindřich Bubeníček (1917 – 1985) – jeho manželkou byla zpěvačka Marie Langrová – Bubeníčková…

Vyrostl v umělecky založené rodině, ač ho otec připravoval na hudební dráhu, po vzoru bratra se rozhodl pro malířství. Ota Bubeníček se nejprve vyučil a řadu roků pracoval jako litograf v pražském Haasově litografickém závodě.

Po prvním neúspěšném pokusu se mu podařilo začít studovat na Akademii výtvarných umění (1899 až 1904) malbu u Julia Mařáka, Antonína Slavíčka a Rudolfa von Ottenfelda. Po studiích ještě uskutečnil malířské studijní cesty do Mnichova a Paříže (1905) a Francie, Belgie a Nizozemí (1907).

V letech 1907 až 1908 maloval na moravském Valašsku, od roku 1909 v jižních Čechách (př. Čížová u Písku, Protivín, Prachaticko, Strakonicko), poté i na dalších místech (Týnec nad Sázavou, Vrchotovy Janovice, Železné Hory, Turnovsko, Jilemnice, Svratka u Hlinska atd.) a na Slovensku (1936 – 1937). Za první světové války byl povolán do armády, během služby s dalšími restauroval barokní fresky v pražském kostele sv. Mikuláš na Starém Městě.

Od roku 1932 až do své smrti žil a pracoval v Mladé Vožici u Tábora. Za druhé světové války byl roku 1943 za přechovávání ilegální vysílačky zatčen a vyslýchán v Táboře. Kromě malířství byla významná i jeho práce loutkářská (stejně jako u bratrů Jaroslava, Jindřicha). S Vítem Skálou provozoval maňáskové divadlo už na AVU (1908), poté na večerech Jednoty umělců výtvarných a v Kabaretu Lucerna (1910 až 1911).

Pro rodinná loutková divadla spolupracoval na první a páté sérii tištěných „Dekorací českých umělců“ (1913, 1923). Spoluzaložil marionetové divadlo vinohradského Sokola (1912 – 1935) a první české moderní Loutkové divadlo Umělecké výchovy (1914 – 1932). Tvořil i na jiných loutkových scénách.

V Loutkovém divadle pracoval jako loutkářský a scénický výtvarník dekorací a výprav, herec a režisér (téměř čtyři stovky výprav). Též byl předsedou loutkářského oboru Umělecké výchovy (1921 – 1932). Roku 1928 byl spoluautorem opony „Vlast“ pro sokolovnu ve Svratce. Ota Bubeníček byl výhradním krajinářem.

Jeho obrazy s krajinomalbou byly malovány v duchu realismu, s neporušeným charakterem přírody, bohatou barevností a stylizovaností. Neopomněl ani na lidovou architekturu. Jeho malby jsou nejen umělecké, ale v dnešní době i dokumentární. V jeho obrazech se často objevovaly motivy Tater, Valašska, Krkonoš, Dalmácie a severní Itálie. Vystavoval na samostatných i kolektivních výstavách.

Ota Bubeníček jednou jedinkrát zasáhl též do české kinematografie, ač svým povoláním neměl s ní nic společného. Svou charakteristickou postavu a výrazný zjev (plnovous, dlouhé kníry, rozčepýřené vlasy) předvedl ve své jediné a zároveň v hlavní filmové úloze akademického malíře Jana Boreckého v operetě U SVATÉHO ANTONÍČKA (1933) režiséra Svatopluka Innemanna podle Jiřího Baldy, Antonína Fencla a Járy Beneše.

Bubeníčkovo účinkování před kamerou bylo velkým překvapením pro naší uměleckou veřejnost. Debutoval ve věku šedesáti dvou let, zbylých třicet let už před kamery nevystoupil. Ač je film z uměleckého hlediska diskutabilní, je to vzácný doklad osobnosti Oty Bubeníčka.

Za svojí práci byl oceněn Čestným členstvím v Jednotě umělců (1937), Čestným diplomem (1940) a Čestným předsednictvím (1946) Loutkářského soustředění, krajinářskou Cenou Františka Kavana (1947) za soubor obrazů z Vožička, Cenou Josefa Mánesa (1952) a pár měsíců před smrtí taky titulem Zasloužilého umělce (1961).

Pouze v rukopise zůstaly jeho paměti „Můj životopis“. Jeho dcerou byla malířka Heda Bubeníčková – Pekařová (1910 – 2001). Akademický malíř, loutkářský průkopník a herec Ota Bubeníček zemřel 10. září 1962 v Mladé Vožici, krátce před jednadevadesátými narozeninami. Dílo malířovo je příležitostně připomínáno i dnes.

Jaroslav "krib" Lopour