Dagmar Veselá

Česká herečka Dagmar Veselá byla prakticky celou svou uměleckou kariéru spojena s Ostravou, což omezilo její možnosti ve filmu, více příležitostí jí ale nabídla ostravská televize. Pocházela z jižních Čech a narodila se v Dobešicích u Písku, herectví začala studovat v roce 1941 na Státní konzervatoři, po válce pokračovala ve studiu na nově vzniklé DAMU. Ještě jako studentka se objevila v menší roli obyvatelky činžáku Emy ve filmu AŽ SE VRÁTÍŠ (1947) režiséra Václava Kršky.

Po dokončení DAMU působila Dagmar Veselá v souboru DISK, později EXDISK, jehož existence v pražské Alhambře se stala problematickou po Únoru 1948. Na přímý pokyn vedení Komunistiské strany musel prakticky celý soubor již v létě 1948 odejít do Ostravy, Dagmar Veselá se tak stala členkou činohry Státního divadla v Ostravě, respektive jeho scény Divadla Zdeňka Nejedlého (dnes Divadlo Antonín Dvořáka).

V Ostravě působila Dagmar Veselá (později provdaná Řepišťáková) více než třicet let a na jevišti odehrála desítky velkých i vedlejších rolí.  Významné příležitosti dostala například ve hře Kdopak by se Kafky bál, dále v Gorkého Měšťácích nebo v Shakespearově Snu noci svatojánské. Některá představení ostravského divadla zaznamenala televize (JEGOR BULYČOV A TI DRUZÍ, 1962). S televizí spolupracovala také v několika dalších formátech, od hudebně zábavných pořadů po bakalářské příběhy. Výraznou kreaci zatrpklé vdovy Anny předvedla v televizním dramatu DĚTI MAJÍ ZPÍVAT (1977) z poválečného Ostravska.

Před filmovou kamerou se znovu objevila až v roce 1979, kdy odehrála vedlejší roli vedoucí vychovatelky Stáni ve Smyczkově filmu HOUSATA (1979); tato ojedinělá příležitost filmování vycházela z toho, že film se natáčel v Krnově. V roce 1981 odešla Dagmar Veselá do důchodu, později se ale ještě objevila v televizních projektech realizovaných na Ostravsku. Zemřela v Ostravě 7. prosince 2007 ve věku 85 let.

Pavel "argenson" Vlach