Jarmila Zítková

Hereckou dráhu Jarmily Zítkové předurčilo rodinné zázemí, z nějž pocházela. Jejím otcem byl dirigent, skladatel a režisér Ota Zítek (1892-1955), ještě slavnější byl jeho starší bratr operní pěvec Vilém Zítek (1890-1956). Jarmila Zítková se od dětství věnovala tanci, později prošla také hereckou průpravou, po skončení druhé světové války zatoužila i po vyšším vzdělání a absolvovala několik semestrů estetiky a dějin výtvarného umění na Univerzitě Karlově v Praze.

Ještě před přerušením studií začala Jarmila Zítková hrát v Městském divadle v Kladně, kde působila v l. 1945-1947, odkud přestoupila na scénu Slezského národního divadla v Opavě (1947-1948), kde během jedné sezóny dokázala přesvědčit diváky svými výstupy ve Šrámkově Měsíci nad řekou a Shakespearově Večeru Tříkrálovém. Pak se vrátila do rodného Brna a za dvě sezóny ve Státním divadle (1948-1950) stihla odehrát dvě stěžejní role v představeních Cyrano z Bergeracu a Radúz a Mahulena, v nichž zároveň uplatnila někdejší taneční průpravu. Do tohoto období spadá také její jediná filmová role, a sice Antonie Březinové v přepisu Jiráskova románu TEMNO (1950).

Po krátké epizodě v Pardubicích působila Jarmila Zítková znovu v Brně, tentokrát v Městském divadle mladých (1951-1953), následovalo dvouleté angažmá v Krajském oblastním divadle v Olomouci (1953-1955), kde znovu zaujala jako Roxana v Cyranovi z Bergeracu. Trvalejší zázemí nakonec našla v Plzni a v Divadle Josefa Kajetána Tyla strávila posledních deset let života (1955-1965). Tady znovu dostávala velké herecké příležitosti (Sen noci svatojánské, Viníci bez viny, Strýček Váňa), časem se ale musela spokojit s menšími výstupy.

Jarmila Zítková spáchala sebevraždu 1. února 1965 v Plzni.

Pavel "argenson" Vlach