Daniil Strachov

„Když mě lidé oslovují Daniile Alexandroviči, připadám si starý a tak trochu, jako bych byl z jiného světa.“

Narodil se 2. března 1976 v Moskvě do intelektuální rodiny psychoterapeutky a lingvisty a básníka. V rodině se nikdy nikdo herectví nevěnoval. Jeho dědeček byl inženýr a amatérský malíř, babička byla ředitelkou jedné z největších leteckých společností v zemi. Ze strany otce má v žilách krev amurských kozáků. Za původem jeho křestního jména, které je poměrně vzácné, stojí zájmy jeho rodičů, v tomto případě zájem jeho otce o historii. V době narození syna jeho otec studoval historické materiály týkající se knížete Daniila Galického, syna tak pojmenoval na počest historické osobnosti.

Daniil je známý pečlivostí se kterou se připravuje pro role, po natočení záběru často navrhuje, jak by se daná věc dala udělat jinak a lépe. Jeho hrdinové jsou postavy s propracovanou psychologií, zdají se lehce zranitelní, nevyrovnaní, nepoznamenaní dobou. Často se jeví jako rebelové, ale motivací jejich jednání není pouze vzpoura systému, ale snaha svět pochopit.

Po skončení školy v roce 1993 pokračoval ve studiu na MCHAT, kde rok studoval ve třídě Avangarda Nikolajeviče Leontěva, po roce přestoupil na Divadelní institut B. V. Ščukina, kde studoval ve třídě Jevgenije Rubenoviče Simonova. Filmový debut absolvoval ještě během studia v roce 1996 ve filmu KARIÉRA ARTURA UI natočeném podle stejnojmenné hry Bertolda Brechta. Studium ukončil v roce 1997. Po absolvování školy herce pozvali do Divadla N. V. Gogola do hlavní role Nikolaje Albeuchova do hry Petrohrad podle románu Andreje Bělého. Za tuto roli dostal svou první cenu a to 'Moskevský debut' za nejlepší mužskou roli. V letech 2001-2003 byl v angažmá v divadle „Za maloj Brannoj“.

Od roku 2000 začal hrát v televizních seriálech; jeho prvním seriálem byl seriál MAROSEYKA, 12 (2000), další seriálovou rolí byla role Edika v desetidílném seriálu PYATYY UGOL (2001). Poprvé diváky výrazněji upoutal rolí Vitalika v seriálu BRIGÁDA (2002), kde si zahrál po boku mnoha populárních kolegů (např. Sergej Bezrukov, Dmitrij Djužev, Alexej Kravčenko, Jekatěrina Guseva). Pak už přišel seriál ANASTÁZIE (2003) a role barona Korfa, která z Dmitrije udělala hvězdu první velikosti. Ve stejnou dobu jako tento seriál natáčel ještě seriál DĚTI ARBATU podle románu Anatolije Rybakova a akční seriál HVĚZDÁŘ. Ani v období počínající filmové slávy neopustil divadlo a Thálie ho odměnila hlavní rolí v představení Čechovovy hry Platonov, za kterou získal v roce 2002 cenu za nejlepší mužskou roli na Mezinárodním festivalu divadelních škol ve Varšavě.

Po seriálu Anastázie se Daniil obával, aby neupadl do stereotypu romantických hrdinů. Možná právě proto dává přednost spíše rolím ve válečných a akčních snímcích. Dlužno říct, že uniforma, a to prakticky jakákoliv, mu opravdu sluší, což ocení zejména ženská část publika. Z tohoto žánru jmenujme alespoň snímky z roku 2006 PRŮSMYK SMRTI a TRANZIT a MY IZ BUDUSHCHEGO (2008). Za roli ve filmu Tranzit získal další z ocenění, a to cenu představitelky práva Elizy Bystrické. S pozitivními ohlasy diváků i kritiky se setkal seriál ISAYEV (2009), ve kterém hrál hlavní roli mladého špiona Maxima Maximoviče Isajeva; tento seriál získal cenu v kategorii nejlepší televizní seriál a národní cenu Zlatý Orel v oblasti kinematografie. Ve stejném roce se znovu sešel ve filmu s kolegou z Anastázie, Antonem Makarským, ve filmu PRAVOSUDIYE VOLKOV (Spravedlnost vlků) podle románu Vladimíra Kunina Mika a Alfred. V psychologickém fantasijním dramatu z roku 2012 ZONNENTAU, hraje postavu Schulze, osoby, která pomáhá při hledání zdroje věčného mládí.

Od roku 2000 je ženatý s herečkou Marjou Leonovou.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková