Henri Alekan byl známý francouzský kameraman, bulharského původu, narozen v Paříži. Začínal jako loutkař. V kameramenském průmyslu se začal pohybovat v 30. letech a do nacistické okupace Francie, která přerušila jeho kariéru, toho příliš nestihl. V roce 1940 byl dokonce zajat, ale podařilo se mu uniknout a spolu se svým bratrem založili odbojovou skupiny "14. července", sídlící v jižní Francii. Pomáhali lidem na útěku, poskytovali přístřeší a falešné doklady. Alekan osobně přispíval tím, že tajně natáčel německé plážové opevnění, za což si po válce vysloužil několik medailí.
Po válce mu jeho první velký úspěch přineslo, z části dokumentární, válečné drama Bitva o koleje. A ještě téhož roku potvrdil své kvality prací na fantasy příběhu Jeana Cocteau Kráska a zvíře. Pro lepší představu a inspiraci mu režisér doporučoval hledat v ilustracích Gastava Dorého. V britské produkci poté natočil jedno ze svých oblíbených děl Anna Karenina, s Vivien Leigh. Využito bylo jemný rozdílů černé a bílé, s obzvláště dobře vykreslenou závěrečnou scénou natáčenou za soumraku, ve které dobře vynikly oblaky páry vlající z lokomotiv.
V roce 1952 byl povolán, aby v natáčení nahradil kameramana Franze Planera. Jednalo se o romantickou komedii Prázdniny v Římě, kompletně natáčenou v Římě. Od té chvíle začal Henri Alekan zaostávat za novou vlnou francouzských filmařů, odprostírajících se od natáčení v ateliérech a využívajících jednoduchého a plochého osvětlení, přičemž se Alekanovi nedostávalo přílišné pozornosti. Ztrátu dohnal začátkem 60. let válečným historickým filmem Napoleon, pojednávajícím hlavně o bitvě u Slavkova. To už začaly přicházet nabídky s mnohdy kvalitním mezinárodním obsazením, Nůž v ráně, Trojitý kříž, či komedie Lady L. V 80 letech na sebe naposled upozornil, a to výrazně, filmem Nebe nad Berlínem.
Dožil se požehnaného věku 92 let a zemřel na leukémii. Na otázku, "Co je prací kameramana?", odpověděl. "Získávat psychologické reakce, pomocí technologických prostředků."
Mirokukii