Biografie
Francouzský herec Paul Oettly hrál hlavně divadlo, v menších rolích se objevil také ve dvaceti filmech, většina biografií ale zdůrazňuje především jeho příbuzenský a přátelský vztah s významným spisovatelem Albertem Camusem (1913-1960). Oettlyho rodina pocházela z jižní Francie, kde matka provozovala penzión, Paul se ale narodil v Alžírsku. S profesionálním divadlem začínal ve dvaceti letech na scéně Théâtre Réjane, později několik let působil v Théâtre de l’Odéon, delší dobu pak strávil v Théâtre de Vieux Colombier. Hrál v dílech moderních francouzských autorů, často ale také v Shakespearových hrách.
První zkušenost s filmovou kamerou získal s rolí doktora Lomonda v adaptaci Wallaceho literární předlohy PŮLNOČNÍ SOUD (Le jugement de minuit, 1932). Z jeho dalších filmových rolí stojí za zmínku dvojí spolupráce s Marcelem L’Herbierem, například v dramatu ZRADA (Forfaiture, 1937) hrál předsedu soudu. Menší role pak hrál v historických filmech dalších významných režisérů (PODIVUHODNÉ OSUDY DESIRÉE CLARYOVÉ – Le destin fabuleux de Desirée Clary, 1942; KAPITÁN FRACASSE – Le capitaine Fracasse, 1943). V českých protektorátních kinech byl uveden psychologický příběh z 19. století DOUCE SE NEVRACÍ (Douce, 1943), kde hrál faráře.
Manželkou Paula Oettlyho byla Marguerite Faure (1910-2007), dcera architekta Jeana Faure. Marguerite se prosadila svými výzkumy v chemii a biologii, mimo jiné byla vedoucí laborantkou Pasteurova ústavu. Její sestřenice, pianistka Francie Faure, byla od roku 1940 manželkou již zmíněného Alberta Camuse. Tomu se po účasti v protifašistickém odboji zhoršila vrozená tuberkulóza a od roku 1942 obě rodiny sdílely společnou domácnost. Paul Oettly se tehdy díky Camusovi začal sbližovat s divadlem i ze strany autora a po druhé světové válce se sám pustil do divadelní režie.
Není nijak překvapivé, že Oettlyho první režií byla právě Camusova hra Caligula, uvedená v roce 1945 v Théâtre Hébertot. Tady pak Oettly režíroval několik let, například Steinbeckovu hru O myších a lidech nebo inscenaci Spravedliví opět z Camusovy tvorby. Sám ale také nadále hrál, několikrát například v ruské klasice (Bratři Karamazovi, Racek). Sám jako režisér naposledy realizoval Shakespearova Hamleta, s nímž na podzim 1950 podnikl turné po Francii.
Z další spolupráce s filmem připomeňme účast v menších rolích na ambiciózních projektech jako POSLEDNÍ SOUD (Le jugement dernier, 1945) nebo TANEC SMRTI (Danse de mort, 1947). V dramatu ZRCADLO (Le miroir, 1947) se také poprvé setkal s Jeanem Gabinem. Po jeho boku se pak objevil jako strýc Oscar v gangsterce NESAHEJTE NA PRACHY (Touchez pas au grisbi, 1954). S Gabinem ostatně natočil i svůj poslední film KREV V HLAVĚ (Sang à la tête, 1956), kde byl v roli Juliena Vauquiera naopak jeho tchánem (manželskou dvojici tady vytvořil s kdysi slavnou kabaretní zpěvačkou Florelle). V této době se naposledy objevil i v divadle, kvůli hluchotě se nakonec stáhnul do ústraní.
Paul Oettly zemřel ve vesnici Cliousclat na jihu Francie 17. března 1959 ve věku 68 let.
Herec
Filmy | |
---|---|
1956 |
Le Sang à la tête |
1954 |
Nesahejte na prachy |
1952 |
La Fête à Henriette |
1950 |
Na shledanou, pane Grocku |
1948 |
Tanec smrti |
1947 |
Chemins sans loi |
Miroir |
|
1945 |
Le Jugement dernier |
1944 |
Bonsoir mesdames, bonsoir messieurs |
La Rabouilleuse |
|
Le Bal des passants |
|
1943 |
Douce |
Kapitán Fracasse |
|
1942 |
Le Destin fabuleux de Désirée Clary |
1941 |
Le Pavillon brûle |
1937 |
Forfaiture |
1934 |
Adémai au moyen âge |
L'Aventurier |
|
1932 |
Le Jugement de minuit |