Hoyt

Viděl jsem dvě herecké hvězdy v minutovém klipu bezchybné režie Romana Polanského s příjemnou klavírní hudbou. Co víc si jen přát?

Jako každý film Romana Polanského na mě i tento působí podobně. Už od začátku je cítit, že s domem do kterého se Rosemary přestěhuje se svým manželem není něco v pořádku. Tyto začátky Romanovi hrozně moc žeru. To ale není vše. Po jednom hrůzostrašném snu, který se Rosemary zdá se začíná ve filmu tlačit ještě více na pilu a nepětí v obrovském množství stoupá až k samotnému konci, který mě ale moc neuspokojil. Mia Farrow hrála užasně sladkou, naivní a ke konci už hysterickou Rosemary. Hned za ní též skvělý popírač John Cassavetes a v poslední řadě nanervy lezoucí a vtíravá Ruth Gordon. Silné 4*.

Po delší době jsem dostal chuť na typickou atmosféru z dílny Romana Polanského. A té se mi dostávalo ve velmi kvalitní množství zvláště v první polovině, která byla učebnicově zvládnutá ve všech směrech, hlavně co se týče budování napětí a nejistoty. Bohužel v druhé polovině se nesazená laťka příliš dlouho neudržela a najednou bylo té psychologie a mysteriózna příliš moc nad hlavu. Prostě mi ten závěr už neseděl a ta paranoia byla až neuvěřitelně velká bez větších důvodů. Polanski se hlavní role zmocnil kvalitně ale mě samotnému mi tam prostě neseděl. Lepší průměr.

Popravdě řečeno mě to dost zklamalo ale i tak budu hodnotit nadprůměrně kvůli hereckým výkonům, zracování a tím, že film nutí dlouho přemýšlet i po skončení. Celkový problém vidím ale ve scénáři, kde jsem čekal, že se bude o hodně víc tlačit na pilu a na jeho celkové průhlednosti a absurdnosti některých scén. Z tohoto se dalo dostat mnohem víc, hlavně po emoční stránce. Slabší 4*.

Jelikož Dalího kalendář zdobí můj pokoj každý rok tak tady nemůžu hodnotit jinak.

Škoda o tomto filmu moc psát ale na hotelu, kde jde jen pět programů mi to aspoň pomohlo zabít čas a proto uděluji jednu hvězdu.

Nejdůležitější na tomto filmu je to, že mě dokázal neskutečně vtáhnout do děje hned od prvních minut a po celou dobu až na závěrečnou čtvrthodinu mě nepřestal bavit a zajímat. Může za to především atmosféra a bytové prostory domu, kde napětí funguje na jedničku. Jen škoda, že velmi pomalé tempo se ke konci mění ve zběsilé odhalování pointy. Zrovna tady si myslím, že by trochu delší stopáž vůbec nevadila. Během filmu se mi vybavil Polanski, Lynch a Morales. A to podle mých měřítek znamená velmi kvalitní film.

Tohle je přesně ten typ filmu, který není zase tak špatný ale mě na něm skoro všechno neskutečně štvalo. Jodie je jinak sice skvělá ale tady si nemůžu pomoc s pistolí v ruce moc přesvědčivá nebyla. Ostatní herci mi byli nesympatičtí a hlavně nehodící se do svých rolí. Celkově děj hrozně pomalu plyne a vůbec mě emočně ani trochu nezasáhnul. Konec se mi také nelíbil a zdál se mi dost nepromyšlený.

Milá francouzská komedie s typicky vzteklým Funèsem a velmi osobitou Girardot. Už jen toto spojení působilo dost lákavě. Příběh je hodně vynalézavý a obsahuje spoustu bláznivých a absurdních situací. Samozřejmě také obsahuje i slabší momenty ale už jen pro herecké výkony a dost vtipných scén se musí hodnotit nadprůměrně.

V první řadě je hrozně těžké ohodnotit tento snímek ale spíše zůstanu u toho průměru i když to vůbec nezačalo špatně. Hned první záběr mě velice nadchnul a já si říkal, že budu sledovat něco nadprůměrného. Úchylný scénář je sice originální a obsahuje mnoho zajímavých nápadů ale na můj vkus je až moc překombinovaný a chvílemi i zmatený. Sarah Gadon mi připadalo, že ve filmu sloužila spíše jako takový vizuál ale s tím jsem byl víc než spokojen a pěkně se na ní koukalo. Caleb Landry Jones předvedl určitě přesvědčivý výkon ale já bych si na místě jeho postavy představil o trochu staršího herce. Film není dokonalý ale na to, že to byl Cronenbergův první celovečerní film špatný také ne a jsem velmi zvědavý co bude následovat dál. Hodnocení zde budu asi často měnit.