willknott

V Hong Kongu vědí, jak natočit akční podívanou. Věděli to už v osmdesátých letech. Tenhle film je v některých ohledech naprostý klenot. Především je to tempo vyprávění a kadence akčních scén. Schválně si po prvních třiceti minutách Perlu pauzněte a zrekapitulujte si, co už se všechno stalo. Hned pochopíte, o čem mluvím. Jasně že příběh je vlastně blbost se spoustou nesmyslů, herci nejsou moc herci a když má kung-fu úder nebo jízda na koni vypadat opravdu rychle, pustil to režisér zrychleně. Ale co, hlavně je to zábava. Doporučuji shlédnout v českém dabingu, protože tím film získá navíc výrazné komediální prvky.

První dvě sezóny byly stejně nepovedené, jako pilotní film. S každým dalším dílem třetí řady se ale situace začala zlepšovat. Některé zápletky už nejsou tak dětské a jednoduché, příběhy jsou propracovanější, ale hlavně, scénáristé začali konečně víc využívat možností expandovaného univerza. Čtvrtá řada byla v tomto směru rozhodně nejlepší. Pořád by to chtělo vychytat hodně much a některé díly nestály za nic, ale celková vzestupná tendence kvality je evidentní. I tak je ale nutné chápat Clone Wars hlavně jako dětský seriál, případně jako zpestření pro SW fanoušky, pro ostatní to musí být asi dost nuda.

Přes všechnu sympatickou snahu není Cargo nic víc než naprostá vykrádačka všech možných klasických sci-fi filmů. Především inspirace prvním Vetřelcem je v některých záběrech do očí bijící. Příběh je trochu zmatený, tempo vyprávění rozvláčné a triky nejsou žádná sláva. Je fajn, že se o něco podobného pokouší i evropští filmaři, ale tohle není cesta, kterou by se měli ubírat.

Anti-western jak má být. Žádná hloupá klišé, žádní nažehlení sympaťáci v košilích, žádní „čestní“ zločinci. Hillcoat a Cave jsou trochu blázni, ale stvořili geniálně syrový příběh z australské pustiny druhé poloviny devatenáctého století se skvěle propracovanými postavami. Grázlové jsou v Proposition pořádně vyšinutí, zdegenerovaní a nemají zábrany. Můžou sice citovat poezii, ale tím se jen stávají ještě děsivějšími. Kamera, střih, hudba, herecké výkony – to všechno pracuje v dokonalém souladu pro zachycení tísnivé atmosféry, na kterou jen tak nezapomenu.

Paul Newman má v Color of Money víc yodovskejch hlášek než Yoda. A ani nemusí mluvit s přeházeným slovosledem. Scorsese natočil upachtěnej macho film, kde se pořád jenom mluví o tom, jak v tom člověk musí umět chodit a na čem všem se dá vydělat balík prachů. Newman je až moc cool veterán devítky, Cruise zase až moc velkej blb. Společně vymetaj jeden kulečníkověj bar za druhým a každá tahle scéna končí vlastně stejně – Newman se zase přesvědčí, že je Cruise hrozně nadanej, ale blb a že to s nim nepůjde tak, jak si myslel - aby to po tom všem dopadlo tak, jak tušíte už po dvaceti minutách filmu. Scorsese má ve filmografii hodně mnohem lepších kousků…