de.ardoise

Tohle je prostě zásadní film, jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl a uvidím. Zdá se neuvěřitelné, že něco takového vzniklo v Americe - v současné Americe. Je to syrová, tragická lovestory, vyprávěná pochmurnými a realitickými obrazy. Když vydržíte, zažijete více než film...tohle je existenciální zážitek.... No, tenhle film prostě Oskara vyhrál, alespoň u těch, kteří rozumí opravodvým uměleckým hodnotám. Kteří věří ve Svobodu, Krásu, Pravdu a především Lásku - řekli bychom slovy hrdinů muzikálu Moulin Rouge. Kdo může čekat, že ve státu vygumovaných militantních agresivních bílých křesťanů trpících obezitou vyhraje opravdu zásadní a krásný film o lásce mimo Spielbergem adorovanou Rodinu? Ani ve světě umění bohužel neexistuje spravedlnost - teda aktuální, pozemská. Mluví za to už ten fakt, že Oskara nikdy nezískal Kubrick ani Chaplin (za film). Jedním jsem si jistý: zatímco Crash jsem viděl jednou a celkem mi to na dlouhou dobu stačilo, Zkrocenou horu si asi budu pouštět pokaždé, když přestěnu věřit v čistotu a krásu v tomto světě lidí, což znamená, že si tento film asi budu pouštět hodně často...Alespoň pokud budou u moci a hybných pák i v kultuře lidé jako Bush a Jandák. Crash narazí na dno propadliště dějin, ale hora bude čnít dál...

FUCK OSCAR!

No, takový film se nevídá často. Naprosto kouzelná atmosféra - zimní období, poletující sníh, omšelé auto, excelentně zahrané postavy a přirozený nevyumělkovaný realismus prostředí. Dokonalá je i sofistikovaná znalost prostředí a mode de vie spisovatele, člověka žijícího literaturou. Na víc je celý děj prodchnutý ironicky vtipným duchem, kterýpřirozeně pointuje některé scény. Dějová linka je poněkud zhutnělá, možná až překombinovaná, jako by se tu sešlo několik silným scénaristických nápadů - ale což. Nápad s kabátkem Marilyn Monroe je tařka geniální a je krásně využit. Pokud mi tenhle film něco připomněl, pak to byla Americká krása a Věčný svit neposkvrněné mysli - pokud máte tyto filmy rádi, nezklame vás ani tento.

Povedený filmeček, pokud máte ovšem náladu na psychologicko-sociální sondu do duše Američanů po 11. září. Wenders se vyznává svůj americký nacionalismus jasně a upřímně. Je to vyznání umělce a člověka, který bere Ameriku z té lepší stránky, takže tak. Film je to po mnoha stránkách vynikající - herecké výkony, scénář jako takový - prostředí a lidi, které zachycuje, zaujme i hudba a kamera. Je to odvážný pokus zachytit stav v Americe po útocích a myslím, že se zdařil, škoda, že se Wenders nepokusil jít dál a do patřičné hloubky zmapovat příčiny nenávisti Islámských fundamentalistů vůči Americe. Ale to je asi námět na další film.

Za plnou to tentokrát bohužel nebude, film trpí přílišnou přemírou sadomasochismu a sadismu uplatňovaném nejen na lidech a jejich orgánech, ale i na zvířatech. ryby se tu stávají ideálním objektem pro vyjádření těch nejzvrácenějších a nejtemnějších lidských pohnutek, nálad a pocitů. Myslím, že krásný (ne lacině) a hluboký film o lidských vztazích se dá natočit i bez krutosti páchané na zvířatech. Tenhle film ukazuje jeden extrém nezávislého a uměleckého filmu. Tomuhle tleskat nechci a nebudu... Ale jinak je to téměř uchvacující...)

Opravdu vynikající dokument o výjimečném a svým rodinným životem kontroverzním architektovi. Jeho nevlastní syn se vydává hledat odpověď na jednu ze základních otázek, které si může potomek klást: kdo byl můj otec? jaký byl? je škoda, že jsme spolu trávili tak málo času? odpověď je tak silná, že i my litujeme, že Louis Kahnne nebyl náš otec, i když tak nevděčný, pohlcený prací a dromedárským způsobem života. Co všechno můžeme v tomhle vizuálně a emocionálně strhujícím dokumentu vidět: rozhovory s architekty P. Johnsonem, I. M. Peiem, F. O. Gehrym; důkladné procházky a návštěvy Kahnových realizací, fotografie a záběry samotného Kahna, dojemné historky rodinných příbuzných etc.. Asi nejzajímavější je pro nezasvěceného diváka zjištění, jak Kahn vlastně hřešil: kromě manželky měl dvě milenky s nimiž měl děti, všechny rodiny od sebe byly vzdáleny několik mil; zajímavý a dojemný je i způsob Kahnovy smrti: zemřel na infarkt na nádraží v New Yorku; seznámíme se i Kahnovou hudební lodí - sci-fi plavidlem brouzídcím po světě; film rovněž rozebírá Kahnovo židovství - jeho neuskutečnitelný životní sen postavit v Jeruzalémě synagogu a kulturní centrum v jednom; závěr obstará fenomenální a za zcela primitivních podmínek postavená vládní budova v Bangladéši - závěrečný rozhovor z jedním z Kahnových pomocníků při této stavbě je asi vůbec nejzásadnějším a nejsilnějším zážitkem filmu. Pro místní Indy znamená tato stavba více, než si dokážeme představit - monumentální chrám demokracie vydupaný z prachu. Kahn byl prostě výjimečný génius a jeho dílo omlouvá jeho lidské nedostatky... Alespoň tak vyznívá tento dokument. PS: proč nosí všichni architekti černé Lenonky? Jaká je souvislost mezi Kahnovou zjizvenou tváří a jeho záměrem nedostatky staveb zdůrazňovat - obnažená drsná struktura povrchu je ctnost. Kahn a pyramidy? ...

Bohužel, ale tah na branku se Tarantinovi opět nezdařil. Genialita Pulp fiction byla evidentní přízniovou konstelací, která už se zřejmě znovu nedostaví. Tarantino točí slušné filmy, které jistě rozhecují fandy béčkových filmů, krváků a amatérských filmových fajnšmekrů. Profesionála ovšem spíše už jen zklamou. První dil rozhodně zajímavější, ten druhý už je příliš rozvláčné melodrama a ta sekvence s "Mistrem" - jak trapné a obehrané. Z celého filmu je zjevný pokus o "uměleckost" - kamera, hra s filtry. Výkony jsou jistě kvalitní, zejména obsazení Billa je skvělé. Leč bohužel...za podívání to jistě stojí, ale filmový skvost to není....

Chcete vidět, jak to vypadá, když si žena v krizovém věku kolem přechodu a s manželovou nevěrou v hlavě opakovaně vezme dávku LSD? No, tak to se podívejte na tenhle filmeček. To budete koukat jak se Fellini odvázal! Není náhoda, že v té době Fellini LSD vyzkoušel a že je to jeho první barevný film. Z vizuálního hlediska se jedná opravdu o orgie. Dějově a významově se jedná o tak nabitý film, že není bohužel možné si ho normálně napoprvé užít. Nejlépe se to dá zvládnout pomocí dvd, kdy si můžete film zastavit a pořádně si prohlédnout jednotlivé scény halucinačního divadla, které se míhají jako loukotě. Otázkou je, jaký dojem by přineslo sledování tohoto filmu pod vlivem takových látek jaké film inspirovaly. Vyzkoušejte a napište mi! )

dávám čtyři, ale mám velkou výhradu: přece jenom mělo být tempo celého filmu poněkud rychlejší. zase tak ohromující kamera a hlubokomyslná psychologie to není. škoda, že přišel tenhle film po Lole, jako debut by to bylo slibné...

No, další spielbergův film, který dokazuje, že by to byl velký umělec KDYBY.toto kdyby bohužel u spielbergových filmů nikdy nevymizí, je latentně přítomné více nebo méně. Spielberg totiž nešťastně kombinuje typický popcornově zábavný rys americké produkce s nějakým pokusem o hlubší, kritičtější rovinu a vždy z toho vyleze melodramatický kočkopes, který místy uchvacuje - především a vždy vynikající technickou výpravou, ale nesčetněkrát šokuje svými slaboduchými logickými lapsy a trapnými happy endy, kdy za každou cenu musí všecno dobře dopadnout. Na konci tunelu prostě musí být světlo, i kdyby to měl být růžový neón ve tvaru srdíčka. Spielberg je zoufalý humanista a bavič velkého formátu, zdatný řemeslník a nic víc. Tak je tomu i v tomto případě, technicky úchvatné převedení Wellsova románu stojí na tenkých nožkách hctrného scénáře jako úhlavní tripody. Opravdu přehršel typických logických trapností, chtěných efektností. Příkladem může být scéna, kdy malá Ráchel dojde k řece a zrovna v tu chvíli v ní propluje propluje mrtvola člověka a pak už se jich valí celé hejno. Nemluvě o tom, že stroje mimozemšťanů už tu prostě dávno byly pod zemí a jen čekaly na své hostitele - opravdu neuvěřitelné, že by nebyla planeta kolonizována už dý¨ávno, nebo že bychom dané stroje dávno neobjevili. Skvostná myšlenka, že člověk sám a jeho existence je mimozemského původu a že jsme byli vlastně vychováníï čistě pro potěšení a konzumační požitek z akční hry vyššího typu, spočívajcí v našem vyvraždění - to bohužel mistr nadnést nedokázal. Postě na to intelektuálně nemá. Ve třech momentech filmu si také bohužel vybavíte scény jiných filmů, které jsou tu bezelstně kopírovány - Den nezávislosti (atmosférické efekty, scény destrukce), Titanic (scéna s trajektem) a Propast (čmuchající chapadlo stroje). Je jedno, zda Spielberg kopíroval záměrně nebo podvědomě, prostě to tam je. Nejvtipnější je hlavně jakési osvětové, kazatelské poselství filmu, které říká: rodina nade vše. Kvůli rodině třeba zabijte, i kdyby to byl váš hostitel. A tak dál..škoda slov. Za vidění to stojí, ale filmové veledílo to rozhodně není. Made in Usa.