knedl93

Jak Robert Fulghum kdysi napsal: Věřím, že fantazie je silnější než vědění. Že mýty mají větší moc než historie. Že sny jsou mocnější než skutečnost. Že naděje vždy zvítězí nad zkušeností. Že smích je jediným lékem na zármutek. A věřím, že láska je silnější než smrt. ...aneb když se ve filmu promítne část vašeho života, nemůžete ho nemilovat.

Téměř se stydím při pomyšlení že až tento film mne doopravdy přesvědčil o nádhernosti filmů. Do té doby jsem byl doslova knižní fanatik co se týče porovnávání filmů s knihami. Také se stydím za fakt že jsem Shawshank Redemption viděl poprvé na naší malé televizi. Stydím se, protože jsem si k němu vzal popcorn a colu a očekával další otřepanou historku o útěku z vězení. Nestydím se ale za ty slzy štěstí, které mě na konci vytryskly z očí. Nestydím se za ten pocit překvapení a dojetí že vůbec může existovat tak krásný film. A stydím se, protože i když jsem tomu filmu přísahal věrnost, jiný film ho již předčil a sesadil z trůnu.

Jakožto člověk, nikterak nefandící a ani se nezajímající o batmanovský kult se mi do kina nechtělo. I když ... ne, nechtělo. Trailer mi přišel ucházející, ale nikterak zajímavý, nic za co bych chtěl utrácet své skromné finance... Aneb jak vznikají jedny z nejlepších filmových zážitků! Od prvního okamžiku (ne přibližně, ne asi ale opravdu od prvního záběru na přibližující se budovu) jsem byl vtažen, vcucnut, vlákán a nepuštěn, dokud nezazněl závěrečný proslov a já doslova seděl kousek nad úrovní sedačky, tak velkou jsem měl husí kůži. Mátonožně jsem se odvalil z kina a zůstal v deliriu ještě mnoho dní poté. Nevím kolikrát jsem Temného rytíře od té doby viděl ( 5x ? 6x ? ) a je mi to celkem jedno. Co ale vím je, že jakmile si ho pustím znovu, budu vtáhnut, vcucnut, vlákán a nepuštěn úplně stejně jako při první projekci.

Už s předstihem jsem tušil nějakou zradu. A taky že ano. Snyder mi podal film tak sofistikovaný, propracovaný a inteligentní, že jsem po celou dobu ( 2 a půl hodiny ) ani nedutal. Nechal jsem se unášet na vlnách nádherných digitálních orgií, na vlnách specifického a originálního režisérského přístupu a překvapivě také na vlnách řekl bych skoro až geniálního scénáře. Jakožto neznalce původního komiksu mě zrovna absence jakékoliv stupidity nesmírně zaskočila. Nesmírně příjemně, samozřejmě. Příběh sám o sobě ničím nepřekvapí, ale množství filozofických otázek a množství způsobů kterým dané otázky řeší hlavní hrdinové je prostě brilantní. Po skončení projekce jsem chvíli seděl, sebral čelist z podlahy a až po doznění závěrečných tónů a záblesků posledních titulků jsem se namáhavě zvedl a vypotácel se z kina.