septic

pane bože, sraz mne, prosím, mocným hněvem z tohoto světa a ušetři mne dalšího dementního pokračování, na které se, jak se znám, podívám, abych zjistil, jakým způsobem to celé znásilnili! Tajemnost a akce z prvního dílu (který byl taky hrozný sranec, nicméně po shlédnutí tohoto, se mi zpětně moc líbí) se absolutně vytratila do úplné prázdnosty a absence čehokoli normálního. Banda děcek utíkajících z tábora do tábora, v každém nikdo neví, kdo je vlastně kdo, a kdo je s kým. Prožívám zase stejnou mozkovou křeč jako od Resident Evil 3 a dál. Doufám, že vznikne nějaký subžánr short filmů, kde někdo bude 5 minut před něčím utíkat, pak narazí na nějakou postavu, která mu všechno vyklopí, titulky a konec. Způsobilo by to mnohem méně utrpení než sledování 5ti hodin tohoto shitu!

Dotu hraju, turnaj to byl dobrý a je to sestříháno velice bravurně. Co se mi ale na maximum nelíbí je efekt, jaký to bude mít na mladé lidi, jelikož svým zpracováním to jakoby obhajuje, že je v pořádku mít úplný "no life", vysrat se na školu kvůli poblbaným hrám, nechodit do práce a nechat se jen živit, že je v pořádku. To, že takových hráčů (ať to veznu ze všech her dohromady), kteří si hraním vydělají bude ročně stovky, možná pár tisíc, a těch kteří si tím zničí (trošku přeháním) život desetitisíce, možná pár set tisíc, to lidem neřeknou. Je to akorát posraná reklama Dodatek: ten ročník byl zrození legend. Valná většina byli prostě jen hrající si děti, ale až v momentě, kdy ve vzduchu smrdí pár miliónů, pozná člověk charakter. Je nutno říct, že oblibu e-sportu mimo Asii vybudovali především lidé, a hra samotná jen z části. Play-style určitých lidí v tak komplexní skupinové hře je až dodnes neuvěřitelným způsobem zarážející. Po celém světě v rámci hodin tehdy letěli jména (nicky) jako Fear, KuroKy, SangSheng, 430, MiSeRy, IceIceIce, Dendi a především Puppey, jehož kapitánským schopnostem se málokdo ze scény přiblíží, proto také Na'vi od jeho odchodu ničeho nedosáhli. A ještě jedna malá zvláštnost - málokdo ví, že ten ročník se dostal do nejužšího výběru také český celek, tehdy v čele s Petrem Meluzínem aneb nám dotařům lépe známý pod nickem craNich. Vypadli sice v prvním kole a skončili tak na 13-16. místě (které nebylo žádným způsobem finančně odměněno), ale v té konkurenci a neuvěřitelným množstvým kvalifikačních zápasů si myslím, že i tak to pro jeho tým byl obrovský úspěch sdílet příčku s KuroKym a podobnými jmény

náhodou na to jaká je to krávovina, tak v rámci žánru to není zase tak špatné. Když přehlédnu urychleně odfláknuté scény jako nálet čarodějnic na město či přiblblý závěr a jakoukoli absenci tempa akční pohádky, tak to má i světlé momenty. Vymítání Uruqa, střih a Bridgges. Toho sice vzali přes kopírák jak R.I.P.D., a spousta lidí ten charakter velmi negativně kritizuje, ale mně se líbí. Kýčovitě tupý románek taky tentokrát nevadil. 48%

Inbetweeners na cestách. Ale pomine-li člověk jak je to pubertální, je to velice dívatelné a co je důležité, je to nad míru výstižné. Můj život je složený ze spousty střípků takových momentů. Film má příjemnou hudbu, dobré tempo, sympatické mlaďochy. Akorát mě zaráží, že jsem tohle našel v sekci mysteriózní filmy

další poblbaný Hunger games skřížený s Looperem s dvěma ústředními přiteplenými plyšáky bez špetky akce nebo napětí. Námět je perfektní, ale scénář, casting a dialogy jsou absolutně napřesdržku. Žádný zvrat, milion pusinek pro pitomečky, nic neočekávaného v rozuzlení, akorát když mu zemřela maminka, tak jsem myslel, že si půjdu hodit šálu. Bylo to tupé jak návrhy z Brusselu. Navíc jsem spolu se Sunset Limited hodně hodně dlouho neslyšel tak dobrý soundtrack, tak špatně posazený do filmu! 32%

viz verbal, AppleCore, MrHlad

věškerou Pin-headovu atmosféru vybudovanou v prvních dvou dílech to dokonale zabíjí. Více časových rovin tomu spíš ubližuje (jako sny z války ve trojce). Ale co je perfektní a proč se dívám tak zpětně a s nadšením na každý díl jsou kulisy! I návrhář britských Chambers of horror by zrudl závistí! Absolutní dokonalost (film ovšem podle tohoto jednoho projevu hodnotit kladně nelze)

neměl jsem sil na to, dodívat se ne celý exkrement. Dialogy a scénář jsou tak neuvěřitelně tupé, že by se nad tím pozastavil i Uwe Boll. Za těch 50 minut jsem se ani jednou neusmál (a to ne kvůli tomu, že jsem cynik). Něco takového na plátna nepatří. Bohumile! Kurva!

neuvěřitelný hnůj od začátku až do konce, ovšem ne návrhem, ale zpracováním. Takové stupidní dialogy jsem viděl naposledy v Robogeiši. Nevím, jestli je i nějaká italská verze, ale anglická se nedá ani poslouchat. Znásilňuje to uši, jako když člověk sleduje Gumídky v Maďarštině. Šestou povídku už jsem ani moc neposlouchal, po pár minutách poslední jsem to raději vypnul. Chudák Poe. Itálie jeho jméno nezvolává oslavně, nýbrž z něj dělá komickou postavu stupidní hororové literatury. Hodina života v kanálu

tenhle typ trilerů jen tak neodzvoní, protože náměty jsou, vymyslet se v tom dá cokoliv, je to napínavé (bohužel poslední dobou jen kvůli pár posledním vteřinám jednotlivých dílů). Ale přímo k panu Robotovi: Po prvních několika dílech jsem k tomu měl jen jedno slovo, které by vyjadřovalo, co jsem právě viděl - "divné". Je to v jednotlivých scénách tak strašně rozdílné na vnímání, že člověk jenom tupě zírá a vůbec nic nepobírá (zdravím Ztracené). Je docela nesmyslné kolik prostoru dostávají absolutně zbytečné postavy (dealer, přítel Angeliny atd.) a vůbec celé je to utahané jak sopel, dokonce podle mě horší než True Detective. Nebavilo mě to od prvního dílu, ale zároveň mě mátlo jak skvělý nápad a netradiční zpracování, které bohužel nefungovalo, v tom je obsažené a rozhodl jsem se na to dodívat, jen abych zjistil, zda mě to opravdu zklame, tak jak jsem si myslel, že mě to zklame. Spletl jsem se. Zklamání přišlo ještě větší. Nutnost šokovat se tvůrcům absolutně vymkla kontrole a přeplesky jako absťák, pekelně roztahaný vztah s imaginárním tatínkem, vypuštění vězňů, políbení sestřičky.... NE a ještě jednou NE! Rád bych aby mi někdo vysvětlil PROČ v káždém posraném mystic sci-fi a podobných seriálech musí všude objevovat svoje maminky a tatínky a všichni největší drsňáci minimálně jeden díl probrečí. Myslel jsem si, že po těchto hovnech v Heroes si všichni uvědomí jak je neuvěřitelně tupé to tam pořád sypat. Nakonec už začne člověka i srát Malekův výraz a u posledních dvou dílů si člověk jenom říká, "řekni už něco, kokote"! O závěru se tu raději nebudu nějak detailněji vypisovat, musel bych hodit tyč. Takové tupé zakončení jsem už dlouho neviděl. Toho napětí do druhé řady taky moc nepřenechali kromě Tyllera a 'BíléhoČíňana' tam vlastně nezbylo nic. Vedlejší postavy hackerské grupy byly scénářem taky naprosto nevyužité. Kdybych se na to díval v televizi a měl týden čekat na díl (nebo jak často to vycházelo) skončil bych definitivně po třetím dílu a už to nezapnul. Takhle jsem to ze zvědavosti dodíval, mažu a druhou řadu vidět nechci. Obrovské zklamání. Světlé stránky jsou hudební doprovod druhé části seriálu, vizuál, úžásný nápad některých scén a samomluva. Je pravda, že takových záležitostí zase tak moc nevzniká, takže chápu ten boom znuděných lidí, kteří vidí zajímavý nápad, jehož obsah se dá napsat na malý papír a už je nezajímá jaké je zpracování v těch neuvěřitelně nudných 8mi hodinách. Fun society pro mě moc té zábavy nevytvořila