Stanislaus

Konec dětství těží hlavně z dechberoucího výkonu Emila Hirsche, jehož Duncan to v životě nemá vůbec jednoduché - snaží se jen najít lidský kontakt či lásku bližního, což se mu však úplně nedaří - proto se upíná na své kuře "Kuře" a ostatní ho mají za podivína. I když má film silný námět a několik povšimnutíhodných scén, tak mi až na posledních a velice hutných deset minut přišel poněkud zvláštně odtažitý - sám nevím, jak by onen pocit popsal. Bylo to dobře zahrané, nicméně mi to z větší části (tedy, až na závěr) přišlo jako průměrné drama otce a syna.

"...to continue we require more than inteligence - we require wisdom." Život na naší planetě je dechberoucím svědectvím muže, který i v tak požehnaném věku překypuje neuvěřitelným odhodláním sdělit nám - lidem - v jakém stádiu se nachází "matka Země", a jakým způsobem bychom mohli upravit náš vztah ke "všudy"-přítomné přírodě, již jsme si tak sobeckým způsobem přivlastnili. David Attenborough má za sebou dlouhý život, a když se ohlédne, má se rozhodně na co podívat - jak na pěkné zážitky, tak i na smutné skutečnosti, k nimž za poslední století naší kolektivní vinou došlo. Z technického hlediska jde o klasicky vynikající zážitek, jenž vedle nádherných záběrů z různých koutů světa nabízí i děsivé výjevy z možné budoucnosti, která nás může potkat. Film obsahuje mnoho zajímavých myšlenek a nejedno moudro z úst "krále zvířecích dokumentů" by se mělo vytesat do kamene. "If we take care of nature, nature will take care of us."

(AFO 2020) U Šumavského kůrovce mi přišlo, že byla forma až přespříliš výrazná na úkor obsahu. Na jednu stranu oceňuji použití animace a dalších obrazových prostředků, na druhou stranu jsem však měl pocit, že to v tomto případě narušovalo a zastiňovalo informativní rovinu dokumentu.

(AFO 2020) Guassa na jednu stranu nabízí pohled na každodenní rutinní práci primatologů, na druhou stranu se snaží upozornit na problém spočívající v lidské činnosti, která má negativní dopad na tamní rezervaci. Co se práce primatologů týče, začátky musí být opravdu těžké, má-li být člověk schopný rozpoznat všechny dželadí jednotlivce, aby vůbec mohl dělat výzkum. Co se týká ekologické roviny filmu, vyřčené obavy jsou rozhodně na místě.

(AFO 2020) "Prastaré jeskyně" nabízí exkluzivní pohled do míst, do nichž se naprostá většina smrtelníků nikdy nepodívá, a dokonce i pro zasvěcené profesionály jde o velkou a nebezpečnou výzvu. Obří "sály" plné nádherných krápníků, hloubka bez konce a neprostupná tma - záběry, které jsou úžasné a děsivé zároveň. Je zajímavé, jakým způsobem se dají získat informace o dobách dávno minulých - vedle nádherných obrazových výjevů je tento dokument i velmi informativní, a i když se v něm vědci zaměřují převážně na minulost, mohou dané poznatky pomoci pochopit, co nás (ne)čeká v budoucnosti.

(AFO 2020) "Vzácné plemeno" není jen příběhem o šlechtění slepic, nýbrž i o Robu Wilsonovi, který je sám o sobě jakousi genetickou raritou, na niž název snímku lehce poukazuje. Na jedné straně je úsilí jednoho muže na poli "slepičí genetiky", na druhé straně je jeho osobní zpověď, v níž Rob komentuje svou vlastní identitu a životní cestu. Zajímavé prolnutí dvou problematik!

(AFO 2020) Přirovnání k dokumentárnímu thrilleru je v případě Moře stínů opravdu na místě: Dokument sleduje intenzivní boj aktivistů a agentů proti nelegálnímu obchodu s plynovými měchýři smuh, který však ohrožuje i životy ostatních zvířat v Kalifornském zálivu. Místy má dokument vskutku temnou, až thrillerovou atmosféru a všichni zúčastnění si zaslouží velkou pochvalu za odvahu, se kterou se pustili do natáčení, aby upozornili na problém, který je však mnohými přehlížen. Ilegální rybaření spojené s mafií a asijskými překupníky se zdá býti opravdu komplexním problémem a člověka zamrazí, když vidí, čeho jsou lidé schopní kvůli penězům. Zaujala mě práce na záchraně sviňuch, jejíž realizace však narážela na nejrůznější překážky. Film na jednu stranu se vzpřímeným ukazováčkem poukazuje na lidskou chamtivost, bezohlednost a bezcitnost, na druhou stranu však vyzdvihuje úsilí skupiny lidí o to, aby byl svět lepším, ohleduplnějším a bezpečnějším místem.

(AFO 2020) "Pravidla Serengeti" nabízí dechberoucí pohled na práci pěti vědců z různých prostředí, které však ve výzkumu spojovala jedna věc - chtěli přijít na kloub tomu, jak funguje v přírodě rovnováha, a jaký článek potravního řetězce je pro ni esenciální. Po zhlédnutí musím říct, že se cítím být informačně velice obohacen a dokument mi rozhodně nabídl nejeden zajímavý poznatek k dalšímu přemýšlení. Vedle překrásných záběrů přírody, pro jejíž přirozený řád jsme tím nejfatálnějším činitelem my, lidé, se snímek soustředí i na samotnou pětici vědců a skrze hranou část dokumentu nabízí pohled na jejich počátky na poli vědy. I když v závěru "Pravidla Serengeti" trochu tlačí na city, mají zcela bez debat velkou výpovědní hodnotu a rozhodně si zaslouží diváckou pozornost.

(AFO 2020) Před projekcí snímku jsem neměl takřka vůbec povědomí o hlenkách, které i přes svou primitivní strukturu oplývají nadmíru neobyčejnými vlastnostmi, které by jim mohl kdejaký jiný tvor závidět. Během padesáti minut se divák dozví různé poznatky ze života těchto jednobuněčných organismů, které nepřestávají vědce stále překvapovat. Tito miliardu let staří mini-tvorové dokáží bez mozku, nervového systému, úst i končetin nepředstavitelné věci, nad kterými člověku přestává rozum stát - v ideálním případě by mohli v budoucnu posloužit i při výzkumu vážných onemocnění. Informační vložka s ploštěnkami mě rovněž velmi zaujala.

(AFO 2020) Úžasný dokument nabízející spoustu dechberoucích záběrů ze života impozantních tvorů, jakými velryby zcela bez debat jsou. Během projekce jsem se dozvěděl nejednu novou a nadmíru zajímavou informaci týkající se důmyslného způsobu lovení, starání se o mladé či typických zvyků těchto obrovských zvířat. Ať už se jednalo o bystrého keporkaka, starostlivé vorvaně či důvtipné kosatky - tato "velrybí banda" si mě svou moudrostí, učenlivostí, citlivostí a sofistikovaností fakt získala.