Anarion

No, asi jsem necita, ale přišlo mi to jen jako další francouzská "dramedie", která není vyloženě špatná, avšak z průměru ničím nevyčnívá.

Vcelku hezký film a rozhodně mnohem lepší pocta kinematografii nežli po nádraží pobíhající klučina. Obzvláště se mi zamlouval začátek snímku a taktéž styl a technická nápodoba němých filmů. Za pozornost jistě stojí i kvalitní hudební doprovod a výkony hlavních představitelů (Uggieho nevyjímaje). Vadou na kráse Umělcově je, dle mého soudu, přespřílišná délka - "trápící" část by mohla být klidně o 10 minut kratší, čímž by snímek dostal ideální i příznačnou stopáž zároveň. Avšak to nijak nesnižuje kvalitu celého snímku, na který má jistě cenu zajít do biografu, už jen proto, že není dnes zcela obvyklé vidět v multiplexu (audio)vizuál s poměrem stran 4:3.

S Hugem a jeho velkým objevem se to má jako se smutečním proslovem, krásným dojemným proslovem, který je příliš dlouhý, plný patosu a teatrálně vyjadřovaných emocí. Každému se ale takový projev líbí, nikdo nevznese jakékoliv námitky, vždyť to se přeci nesluší, obzvláště když oplakávaným je někdo významný, někdo jako klasická kinematografie a film samotný. Nic naplat, že ti, kdož nebožtíka věrně znali od poloviny promluvy klimbali a toužebně očekávali předvídatelný konec, neboť se v proslovu nic nového nedozvěděli. Ale co, tak si alespoň mohou všichni společně notovat, přitakávat jak to ten pan Scorsese hezky řekl a možná i uronit nějakou tu slzičku. Letmo prolétnuvší otázkou však zůstává, zda neplakat spíše nad snímkem tímto nežli nad filmem všeobjímajícně.

To takhle jednou přijdu z kina a říkám si: "Hm, tak sem zase viděl nový film, asi bych o něm měl napsat pár řádků na ČSFD (i když to stejně nikdo nikdy číst nebude)." Nuže dal jsem se tedy do toho, ale ať přemýšlím sebevíc, i když si znovu v hlavě přemítám celý snímek, ne a ne si vybavit jakýkoliv výjimečný prvek díla, které jsem viděl před necelým půl dnem. Nebezpečná metoda nejenže nevyniká žádným technickým aspektem, ať už kamerou, střihem či třeba osvětlením, ale, co je hlavní, z šedi průměru nevyčnívá ani po stránce obsahové. Zpola humorně si říkám, jak bych příběh filmu asi popsal dítěti: "To takhle jednou byli dva páni doktoři, a ti byli chvíli kamarádi a pak už nebyli kamarádi…" Poslední záchranou před upadnutím v zapomnění mohou být už jen herecké výkony, jenomže ani zde nic zapamatováníhodného nenacházím - Viggo Mortensen a Michael Fassbender hrají dobře, avšak role jim neumožňují ukázat něco více ze svého umu, a naopak postava, u které by bylo možné předvést výjimečný herecký výkon je Keirou Knightley zahrána značně nepřesvědčivě až špatně. Na druhou stranu lze to brát i tak, že snímek vlastně nic nekazí a jeho zhlédnutím si divák vkus rozhodně nezničí.

Ano, tahle role George Clooneymu opravdu sedí, to ale ani zdaleka neznamená, že se jedná o film, který se vryje pod kůži, vždyť je to vlastně jen takové lepší drama o tátovi s dvěma dcerami a funkčně i fyzicky umírajícím manželstvím.

Myslím, že komu se líbil díl první, ten bude nadšen. Všechno, snad až na malé přírůstky v hereckém obsazení, zůstalo stejné, a tím pádem se styl vyprávění takřka vůbec nezměnil. Snad jen ta fascinace palebnou silou dobových zbraní trochu vybočuje, a mne osobně i dosti ruší.

Jedina vtipná scéna, a k tomu ještě prozrazená v traileru, prostě nestačí.

Tento film je opravdu válka, ale s filmovým řemeslem - totální absence jakékoliv invence, vše, především exteriéry, tvořené až příliš na efekt. Snad všechny scény na mne působily, jak kdybych něco podobného už někde viděl (rozumějte "Vykrádáme (nejen) 300"), no a aby toho nebylo málo, tak k tomu ještě hrozivé herecké výkony. To, že řecká mytologie je zde opravdu hodně, hodně deformována už snad ani nemá cenu zmiňovat. Když si tak uvědomuji, tak největším plusem tohoto snímku je, paradoxně, jeho snadná zapomenutelnost.

Taková moderní šílenost, kde Milla Jovovich pouze převlékla šaty, ale vše ostatní z Resident Evil ponechala, kde lodě bojují ve vzduchu, a kde d'Artagnan dobývá srdce ryze moderního BHBE (blonde hair blue eyes) děvčete.

Tak tedy nevím, co na tomto snímku všichni vidí...i když vlastně vím, co vidí - "levné" vizuální pozlátko v podobě velice detailního grafického zpracování, her s prostřihy, nápaditých přechodů mezi záběry a akčních scén. Tím ale také výčet zajímavých prvků v Tintinových dobrodružstvích končí. A i když pro leckterý animovaný film by to dozajista postačovalo, na film Stevena Spielberga je to dosti málo. Asi nejvíce totiž chybí invence ve vyprávěném příběhu, kterýžto působí značně klišovitě až kýčovitě, ale který zároveň bývá, alespoň pro mne, tím největším lákadlem u filmů výše zmíněného tvůrce. Osobně se dokonce domnívám, že žánr "dobrodružné pohádky" není zrovna nejvhodnější k předvedení režisérských kvalit a trochu se tak obávám nastupujícího trendu u "velkých" režisérů naší doby (Spielberg, Scorsese, Jackson,...). Ale abych se vrátil k Tintinovi - jako oddychový film pro celou rodinu to není špatné, avšak nesmíte před vstupem do biografu očekávat ni kapku více.