uramek

Velmi nápaditý film co do způsobu nepříliš komunikativního a dlouho pouze naznačujícího vyprávění, které neustále nutí revidovat a znovu promýšlet možné motivace a vazby mezi postavami. Důsledné a (občas) překvapivé rovněž při práci se stylem, ovšem nemyslím, že by to nikterak zásadně vybočovalo z americké indie scény. Umím si představit, že obzvlášť v rámci festivalu může být pěkné na tenhle film "jen tak narazit", jak tu proklamují někteří uživatelé.

Film o tom, jakým způsobem lze vyprávět příběhy. Velmi silné 4 hvězdy.

Hmmmm...

Zapadlý klenot, který v sobě snoubí hlavní trademarky Bogdanovichovy tvorby v jeho vrcholném údobí (na počátku sedmdesátých let) - inscenování v hlubokém prostoru, minimum střihu a důraz na vedení herců, z jejichž replik, gestikulace, pohybů či pohledů (!) pramení drtivá část energie na plátně. Ačkoliv se jedná o příběh zasazený do období hospodářské krize, režisér ji nevyužívá k prvoplánovým citům (potenciálně citově silné momenty samy postavy shazují), ani k analýze. Historie se jakoby odehrává v pozadí, v dalších plánech. Z trudných podmínek Ameriky tehdejší doby se do popředí dostávají pouze trsy, které slouží k pečlivé charakterové drobnokresbě ústřední dvojice (možná) otec - (možná) dcera a podvratné hře s divákovými sympatiemi, když i přes znalost dějinného kontextu nám jejich konání díky humorné nadsázce nepřijde odpudivé. Snímek o dospívání, potřebě blízkosti s jiným člověkem, zodpovědnosti. Také součást retro vlny Hollywoodu na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Svérázné, bez patosu, s kupou lásky ke starším filmům, k minulosti ohleduplné, ale bez nostalgie a příkras.