Tosi

Letošní Oscary sice vyhrál nudnej Nomadland, ale myslím, že pravej nomádskej život ukazuje tenhle syrovej a smutnej film. Je to sice subžánr, plující bez nějaké zápletky od jedný kuřby k druhý, ale tak to má bejt, hlavně nepropadnout sentimentu. Závěrečnej útěk hlavního hrdiny zpět do ulic, mně jen potvrdil, že těmhle lidem není pomoci. Tři a půl pecek.

Jedno místo a jedna herečka, která nemá co hrát a proti komu hrát. Je zavřená bez kyslíku a bez možnosti úniku, ale divák, kterej dává pozor, by měl zápletku rozluštit ještě před koncem. Stejně za všechno mohla "chebná elektrónka é-třenáct z podniku Katoda Holomóc".

Španělé se teda vodvázali. Takovejch nápadů, takovejch zvratů a jedna mazanější postava než druhá. Oriol Paulo i Mario Casas jsou zárukou vysoký kvality, ale řekl bych, že tady měli co dělat, aby ten blázinec udrželi na kolejích. Seriál frčí od prvního dílu, někdy je záhadnej, někdy až nepříjemnej a divák musí dávat safra pozor, aby se neztratil. Plnej počet nakonec nedám jen z důvodu, že to bylo příliš překombinovaný, ovšem thriller je to prvotřídní. 80%

Že se tvůrci inspirovali Fargem napadne nejspíš každýho. Sice to jeho kvalit nedosahuje, ale seriál rozhodně svým černým humorem baví. Dramatickou linku vytváří pouze napětí mezi Finnem a Bilzim, jinak si norové udělali prdel ze všeho, co jim přišlo pod ruku. Jen doplním, že atmosféru skvěle doplňují skladby od finské kapely 22-Pistepirkko.

Další polské vyrovnání účtů s komunismem, tentokrát zabalené do atmosféry cigaretového kouře Krvavé Luny. Její představitelka herecky nezklamala a tu neproniknutelnou a nepochopitelnou ženskou zahrála skvěle. Jen škoda, že film nevysvětlil, proč se vzdělaná žena s doktorátem stala takovým bezcitným dobytkem a soustředil se pouze na její snahu proměnit se ve zbožnou katoličku. První půle si mě dvakrát nezískala, o to silnější byl finiš.

Film je založen na knize a životním příběhu Davida Van de Steena, který při útoku v Aalstu přišel o sestru, otce a matku. Název filmu zní dětinsky, ale vychází z posledních slov Davidovy sestry Rebeccy: „Nestřílejte, to je můj táta!“ Tyhle události jsou pro Belgii evidentně národním traumatem a film ukazuje, jak velkou fraškou bylo vyšetřování. Celý film neskutečně odtáhl Jan Decleir, hlavně jeho závěrečný proslov byl hodně emotivní.

První série je tedy hodně chytlavá. Temná, ponurá, s důrazem na lidskou psychiku. Samozřejmě je těžký nějak odlišit tuto krimi sérii od ostatních krimi seriálů, ale pokud vás zajímají psychologické detektivní seriály se zajímavými zvraty, přijde vám tahle dánská série opravdu dobrá.

Hvězdou filmu a to zcela oprávněně, je Tahar Rahim. Jojo, ten stejnej týpek, co nedávno exceloval v seriálu Had. Tady je teda pro změnu obviněn z terorismu a přípravy 11. září, ale at´chceme nebo ne, v jeho rukou je to postava, které prostě držíme palce. Film má rytmus životopisnýho thrilleru směřujícího k soudnímu procesu, kterej se teda moc nepovedl, ale dozvědět se poštou, že po 14 letech v Guantánamu můžete jít domů, to se vyplatí.

Drsné polské drama zbavené jakkýkoliv příjemných okamžiků, a možná proto má záhadnou přitažlivost. Nad chudákem Tomkem naštěstí bděli dva strážní andělé, jeho matka a ten policajt, který znovu otevřel případ a Tomka dostal po 18 letech z basy. Stejně myslím, že z toho, co ve vězení zažil, nemůže člověk zůstat normální. Sám Tomasz Komenda po propuštění prohlásil: "Skončila moje noční můra. Ti lidé, co mě zavřeli, nemají srdce. Dnes je konec toho, co se nikdy nemělo stát. Žádné peníze mi nevynahradí 18 let."

Výbornej vyšetřovací seriál, co možná rozdělí diváky na dva tábory, půlka bude chtít vidět zničenou Annu, druhá půlka Craiga. Možná nejsnadnější je fandit oběma stranám současně, protože pravda je tady hodně komplikovaná a věřit slepě jedné straně je chybou. Čtyři díly jsou akorát, seriál vůbec neztrácí tempo a trýznivej závěr zatřepe jistě s každým.