Endurion

Mimořádně zábavná a překvapivě důvtipná mockumentární jednohubka. "Realita se sama neudělá! Od toho je tu naše oddělení." Online tady.

Breaking Bad je pro mě nejlepší seriál všech dob, tak se mi jeho prequel těžce hodnotí s odstupem a objektivitou. Upřímně - první polovina seriálu je místy trochu nuda, tempo je pomalejší než ty nejpomalejší části Breaking Bad. Dokonce mě to přimělo sledování po skončení třetí série přerušit a k dokoukání jsem se dostal až po několika letech, kdy byl seriál dokončen - a vůbec toho nelituju, druhá půlka BCS má tempo neúprosné, je stejně skvěle napsaná jako to nejlepší z BB, ale k tomu je ještě fantasticky natočená - vizuální vyprávění je tu na úplně jiné (vyšší) úrovni. Kdo by to byl řek, že z comic relief characteru Saula Goodmana se nakonec vyklube nejhlubší a nejzajímavější postava celého universa... mimořádně skvělé jsou pak poslední epizody, propojení obou seriálů je dokonale promyšlené. Je to trochu fan service, ale v nejlepším slova smyslu.

Film, co má svoji poetiku, ale nic kromě té poetiky nabídnout nemůže. Několikrát jsem během sledování filmu měl pocit, že se mám čeho chytit, ale vždycky to vyhnilo do nikam: k čemu tam byla třeba celá ta podzápletka s mladým a nezvedným kolegou a jeho holčinou? Nebo s nesmělou spolusvačící paní v parku? Nebo ta stínohra na konci? Proč se Hirajamovi příbuzní objeví až úplně na konci filmu, takže se jejich vztah omezí na pouhé konstatování a nemá šanci se někam vyvinout, aby z toho mohl být vůbec nějaký příběh? Dokonalé dny jsou sice moc hezky natočené a kompetentně zahrané, ale mimořádně špatně napsané. A na slabém scénáři se těžko staví dobrý film. A tak nějak nechápu, co na tom všichni vidí... popularitu filmu přisuzuji západní fascinaci japonskou kulturou, jinak to totiž nedává smysl. Kdyby Wenders natočil stejný film v Berlíně místo Tokia, říkali bychom si, že režisérovi prostě už došla inspirace.