Augustyn

"Truth is like poetry and most people fucking hate poetry."

Amerika 30. let měla svého Al Caponeho, Kolumbie let 80. zase Escobara. Bohužel JEN zatraceně dobrá rekonstrukce jednoho období v jedné zemi.

Škoda, že scénář nelze ohýbat jako..., jako čas.

Ke konci již pacient dosti krvácel, avšak poslední steh zdá se býti (ne)úspěšně provedený...

Od prdu k prdu v doprovodu táborových písní.

Levičácká sci-fi o vládě nad světem, jenž se do rukou tvých zase navrátí, ó lide! Avšak navracení, to je sakra dřina. Navíc je na něj chudák Matt skoro úplně sám a to mu ještě háže klacky pod nohy připitomělej scénář. Alespoň, že na ten kovovej spací úbor, co nosí, se pěkně kouká.

Příliš zploštělej pohled na "co Čecha, to rasistu". A na objektivní dokumenty nekoukám, oni totiž žádný nejsou a tento si na něj alespoň nehraje. To jen pro místní cmrndali.

Tempo to má vražedné, ale stejně jako u bilionu podobných kousků je nutno mozek při této jízdě nechat v šupleti. Sloužitější úvahy nad obsahem Scorseseho produktu se totiž nedoporučují.

Solidně rozpohybovaná učebnice dějáku, která to trochu prosírá sladkobolným koncem. Fňuk. Tak nám umřel tatíček Lincoln.

Poetika děje plynoucí ve střípkách, rozsekaných do částečků a zárodků času. Tímto pojetím začlenutí diváka do myšlenkové rekonstrukce příběhu. Příběhu vyhnaného do krajnosti možného. Co ještě naše mysl může přijmout za realné a co je už příliš? Záleží na každé jedné individualitě. Ta moje si blažeností vrnějíc na konci smutně povzdechla.