Vilg

Na podruhé i čtyři hvězdy. Tenhle film si vůbec na nic nehraje. Jeho svět je naprosto konzistentní, uzavřený, nereálný a ulítlý stylem nejlepšího zábavného braku. Akční film roku, který na sekundu nezvolní z totálního sprintu, naprosto bez debaty.

Skutečně by mě zajímalo, jestli Miles Teller ty scény hrál sám anebo si užíváme další předváděčku filmových kouzel stejně jako u Birdmanovy zdánlivé absence střihu. Práce s kamerou je tak dobrá, že je skoro dekadentní, každá kapka potu, slin, krve se chvěje přesně v tempu hledání rytmické dokonalosti obrazu a zvuku, které jsou vyšponované na maximum. Střih je zvířecí záležitost v tom nejlepším slova smyslu, stejně tak scénář, který se příliš nesere s divácky vděčnými klišé - Chazelle má lásku v prdeli, stejně jako hlavní hrdina. Důležitý je jedině úspěch, souboj mladého a starého boha a cesta k nesmrtelnosti. Rozhodně něco, co jsem neviděl naposledy.

Co dostanete za záchranu světa? No co dostanete? Aneb co by stalo, kdyby se James Bond konečně přestal chovat vážně jako hovno a vytěžil něco ze svého komediálního potenciálu. Ale je to vlastně jedno, protože Vaughnův Galahad by mu dal stejně ledabyle na prdel jako kostelu plnému klerofašistů.

Námrd. S klišé, ale na tom nesejde. Finální souboj má nejlepší choreografii, jakou jsem v životě viděl.

Detektivní zápletka mizerná, ale neurazilo mě to. Kvalitní herci ve filmu, který to do kin dotáhnout asi neměl, nicméně velice ojedinělý exemplář alespoň lehce nedětinského ztvárnění středověku v české kinematografii. Jako seriál bych si to užil.

Nejdřív jsem chtěl dát tři za průměr, ale na to to bylo moc krotké. Tři roky v jednom údolí 200 na 300 metrů fungující komunita hošanů, aniž by se navzájem začali vraždit? Ale no tak. Záměr "ó velkých manipulátorů" naprosto neznámý. Poznáme, čím jste odolní proti viru tak, že zjistíme, kdo je největší rychlonožka. To zní jako něco, co by vymyslela banda géniů od Johna Cleese. Jim by to ale narozdíl od téhle kraviny fungovalo. Reakce hochů na dívku, ačkoliv si je tři roky mohli tak leda honit křížem v kroužku na totemové mýtince u bezbobřího potůčku, k smíchu. Postapo finále rovněž.

Sephiroth. Tečka.

Jsem spokojenější, než jsem si myslel, že budu. Podívaná to byla grandiózní, dechberoucí a přitom komorní a inteligentní. Konzultace s Kipem Thornem jsou vidět velmi jasně, zdařilá fyzika vyšších rozměrů mě potěšila. Sentimentu mohlo být o něco méně, hlavně ve finále, kterému by imho slušelo víc probuzení ála Ellen Ripleyová, ale to celkový dojem z nádherných scenérií a pionýrské sci-fi cesty do neznáma zkazit nedokáže. Pocta Kubrickovi je zcela očividná. Zcela zasloužených 80 %.

Až se na to podívám příště, budu dávat větší pozor. Pomalé, kolébavé, rozjímavé tempo a velké otázky. Poslední dobou nezávisle na sobě neustále narážím na existencialismus. Tady se mi líbil. I poetika a estetika důvodu, proč se Damiel stane člověkem. Výtečné.

Příběh o transformaci, dospívání a zrání nikoliv pouze jedné osobnosti, zahrané v průběhu let tím samým chlapcem, který skutečně fyzicky vyroste v mladíka, a který se mi kvůli své laskavosti líbil. Chtělo by se téměř říci, že to není dramatizace, je to život, a tudíž jeho zákruty a existenciální roviny nejsou vždy vyhnané do zřetelných, zvlášť vydělených point, za což Linklaterovi blahopřeji. Za to, že se mu podařilo vyhnout se klišé a nepodat na konci rozhřešení, krom prosté lidské spokojenosti a vědomí, že vše půjde dál. Mysleli jste si, že toho bude víc? Nebude. Tohle je všechno, co je. Tohle je život. Masonova matka a otec nejsympatičtější herecké výkony snímku.