Kaka

Prvotřídní a dnes již zaslouženě legendární akčňák, jehož tvůrce dokázal z minima vytěžit maximum. To ovšem bylo v dobách, kdy měl McTiernan ještě formu a netočil nesmysly typu posledních několika výplodů. Predator obsahuje všechny atributy, které má správný akčňák mít. Drsné hlavní hrdiny, nemilosrdného zabijáka, strhující atmosféru, výtečně použitou drsnou přírodu, která za pomoci solidní práce s kamerou dost často nahání hrůzu i bez přímé přítomnosti lovce. A v neposlední řadě je zde i skvělý Arnold, který je drsnější než celý tábor teroristů dohromady. Milník, který se zařadil již velmi dávno mezi klasiku svého druhu.

Tématicky velice zajímavý a relativně svěží thriller, který však bežného diváka neznajícího tamější ropnou bitvu - tudíž hlavní téma - utahá k smrti způsobem nevídaným. Dějová struktura je komplikovaná, prolínaní se několika příběhů je zastřené a orientace v nich je oříšek nadmíru těžký rozlousknout. A i to vidím jako nejzákladnější chybu filmu. Scénárista by si měl být vědom toho, že se většina lidí nepohybuje v ropném průmyslu, tudíž jednoduše neví/nezná/nestíhá. Totální bordel ve jménech už je jen bonus navíc. Trochu víc přehlednosti a vysvětlivek, trocha méně plynu a nějaké ty emoce navíc a mohla to být politická pecka první třídy. Takhle je to inteligentní a zbytečně složitě se tvářící film s mnohem jednodušším jádrem, který je suchý jako sto let stará whisky. Minimalistická hudba a několik syrových scén ještě nedělá film kvalitním.

Eastwood je ve válečné tématice silně mimo. Místo dynamického přátelství mladých kluků nám předkládá uslzenou story o jednom významném obrázku a naprosto nezáživných tahanic kolem něj. Za zajímavý nápad se dá považovat snad jen relativně značný odklon od válečné tématiky jako takové - to jest boje, aneb Amerika hodná, Německo/Japonsko zlé. Lehce načrtnuty jsou zde finanční toky a deformace národní ekonomiky v době válečného stavu, tudíž není divák nucen pouze počítat bodycounty. Akce tu samozřejmě je, avšak postrádá syrovost Ryana, či dynamiku BHD. Zaujmou zcela nevídané pohledy z kokpitů stíhacích letounů, trochu detailnější pohled na zbraně (resp. taktiky) opozice a skvostné scény bombardování ostrova velkými křižníky. Scény vylodění už tak působivé nejsou a je znát, že Eastwood je starý pán. Chybí rychlost. Celkově tak spíše průměrný pokus o náhled na válečný konflikt z trochu jiného úhlu. Nápad dobrý, ale tak trochu v půli cesty před dokončením.

Neskutečně poutavě natočená pecka, ve slušivém scifi hávu, který neruší ani pochopitelně značně kostrbatá zápletka týkající se cestování v čase. Tony Scott ubral epileptického střihu, zbrzdil nervní kameru a opět je na co se dívat. Po vizuálně skvělém, ale dějově naprosto nezáživně zpracovaném Dominu nám technický mág přináší napínavý příběh, který řekne mnohem více širšímu diváckému spektru. I přesto, že je méně akční, tak je zdaleka více napínavější a dynamičtější a především je zde mnohem více emocí (například i prostoduché pohledy do očí). Nevyhneme se sice pár mouchám a již zmiňovaným dějovým berličkám a zásekům, ale tomu se vyvarovat nešlo. Rovněž motiv vraha je tak nějak neslaný nemastný. To však nic nemění na tom, že Scott je v současné době po audiovizuální stránce absolutní jednička a pokud mu zdatně sekunduje scénárista, zpravidla se jedná o interesantní filmový přírůstek.

Dějově tradičně silný film, opírající se nejen o naprosto jistou režii, ale především o hvězdné herecké obsazení, ve kterém se nedá ukázat na nejlepšího. Nejlepší scéna tu však je a není ani tak výrazná, jak by se čekalo. Je to ta kde De Niro popisuje váhové deficity. Jeho typická momentka, které máme tak rádi ze slavných mafiánských fresek. Pokud se podíváme na film jako celek, tak tématicky je samozřejmě nesmírně atraktivní a divácky přitažlivý. Už tyto fakta ho v podstatě pasují do role favorita, který se jednoduše bude líbit. A taky že ano.

Diskutabilní byl v tomhle jinak naprosto průměrném a nijak nevyčnívajícím thrilleru James Spader v roli agenta FBI. Osobně mi vyhovoval. Federála zahrál dostatečně tvrdě, jeho připomínky byly dostatečně trefné a jeho charakter dostatečně chytrý. Co tam dělal Reeves je jen těžko k pochopení, stejně jako celá rádoby cool zápletka. Zbytečná ztráta času a při tom rozpočtu nechápu, jak tenhle projekt mohl dostat od studia zelenou.

Existují filmy, které si prostě a jednoduše zamilujete ani pořádně nevíte proč. Chci zpátky devadesátá léta se svou typickou romantičností, hrdiny se srdcem na pravém místě, skvělou akcí, obyčejným příběhem a svou jedinečnou a nezaměnitelnou elektronickou/rockovou hudbou.

Hallstrom umí vytvořit jakous takous romantickou atmosféru, či vesnickou (nikoli buranskou, nýbrž odehráhající se na vesnici) idylku. Co mu ve většině (co jsem viděl) filmů chybí je potřebná emocionální síla, či snad magie, která by dokázala v člověku zanechat požítek z filmu na trochu delší dobu. Čokoláda je první, které se to celkem povedlo. Nelze se neubránit srovnání s podobně "vyromantizovaným" filmem Pravidla moštárny, kam se však přes prosluněné záběry a "ťuťínkovské" ksichtíky herců nedostaly emoce skoro žádné a film tak skončil s nálepkou "přeslazeno". Čokoláda je paradoxně vzhledem k názvu tak akorát. Sem tam má dokonce i lehce nahořklou chuť (extempore starosty, oheň). Přesto se jako celek nese v uhrančivě romantické náladě, plné dobrých duší v každém věku a faktu, že ženské srdce může vydat stejné množství síly, jako deset zápasníků sumo.

Sestupná tendence kvality celé této monstrózní trilogie se ve třetím a doufám že posledním pokračování stává věru neúnosnou. Oproti prvnímu dílu jsou všechny akční momenty zbytečně napuchlé a počítačové (výtečně nasnímané jsou akorát výstřely z děl). Oproti dílu druhému ubyla zase zdrcující nadsázka a hlavní protagonisté sršící vtipem. Ne vždy opravdu vtipní byli, ale vesměs se divák bavil. O třetím dílu se to však zdaleka řící nedá. Až na dvě tři scény je většina situací vyloženě blbých a okoukaných, nemluvě o naprosto debilním scénáři a neuvěřitělně zmateném střihu/sledu scén. Nemyslím si, že by měl člověk nevěřícně kroutit hlavou a říkat si v duchu něco o tom, jestli to režisér myslí vážně. Ani v případě Pirátů z Karibiku ne. A že tady je uzda hodně povolena.

Rychlá a relativně zábavná story, těžící především z výtečných hereckých výkonů živelného Pacina a Deppa. První zmiňovaný přitom nehraje nic nového. Stále je to ta stará dobrá mafiánské póza. Množství vulgarismů a své uvažování aneb tak, jak jsme na to zvyklí. U Deppa je pro změnu nesmírně zajímavá jeho proměna, kterou podstoupí v průběhu snímku. Vazby mezi charaktery jsou pečlivě podány, je znát perfektní timing i vypiplané dialogy. Přesto všechno je přece jen tenhle příběh už troch provařený. A to i za faktu, že Al tentokráte není ten velký kápo, ale těžký Outsider špatně nesoucí jeho životní neúspěch. Na jeho velkém srdci to však nemění zhola nic. Zábavná věc, ale zdaleka ne tak kvalitní jako jiné milníky.