Brumlak

Řekl bych promarněná šance. Tolik možností jak uchopit tak zajímavou látku. Základem je příběh a co by bez něj byl, nebýt Meryl. Režie a scénář poněkud nefungují. Zbytek, od kamery přes výpravu a zvuk ano. Je to film o stáří a ne o Železné lady.

Barvitý příběh plný emocí. A plný humoru. Parádně natočené, a to tak, že těch 146 minut vám přijde jako hodinka. Vše funguje, vše je na správném místě, věříte tomu co se děje.

Naprosto pohodová záležitost. Hezky vás to přenese do Portorika. Hudbou, výpravou, kamerou. A pak už jen se kochat. Nic extra, ale taková letní jednohubka v prosinci, to se sní. Viděno s rumem a tak to má být. Ono to pak i rychle uteče.

Smutné a nepříjemné. Lidé se vlastně chovají jako zvířata...nebo Zombie. Scény řádění lidí, mi přišly jako stejné scény ve filmech o zombiech. Akorát místo zombie byly normální lidi. Bylo to silně znepokojivé. A rychlost šíření paniky a viru? Uff. Těžko říct, co bylo rychlejší a více destruktivní.

Zkrátka gigantická reklama na Paříž. Ale krásná a půvabná. Taky vtipná a jednoduchá. Ostatně jako Paříž sama.

Když na tento film koukáte s láhví cideru a předtím jste snědlí pár norských vaflí (www.norfest.cz), tak se pak těžko o tom můžete zmiňovat jako o ne moc dobrém filmu. Bavilo mě to a uběhlo to rychle. Citlivé a reálné dramedy.

Kdyby se zbavil těch zpomalovaček. Ano, mělo by to rázem 90 minut, ale aspon by to bylo o něčem. A více dialogů. Nebyly špatné a na konci byly i emoce. Viděl jsem je. Cítil jsem je. Ale až na konci. A to jsem viděl jen standard version. Na režisérův kat si netroufám.

Všichni zkrátka máme u sebe nějakou tu zbraň. A nezapomínáme. Taky milujeme, znásilňujeme a přetváříme. Nebo spíše tvoříme. Z muže ženu, z žen muže. V konečném mi přijdou ty dvě hodiny jako takový prolog k velmi emočnímu příběhu několika žen. Bez mužů, neb všichni skonali. Jako takový flashback, který nám řekl, co se stalo, proč se to stalo. Rychle, rychle, emoce stranou. Ty přijdou. A kdy? No ve filmu, který nikdy neuvidíme.

Jak je důležité nemít podpatky. Všechno tak nějak funguje...stokrát viděné...ovšem některé věci pobaví. Ano, pobaví. V konečném je to ona legrace, co mě na tomto snímku baví.

Yates už byl znaven. Nevěděl jak a kam uhnout. To vysoké hodnocení dávám za přístup ke Snapeovi. Jeho příběh je podle mě daleko dramatičtější než Potterův.